ZEL(e)NÉ LISTY

Drosanthemum eburneum  L.Bolus

Fotografie 1:

1. Drosanthemum eburneum, SB 880, Karoopoort, RSA

2. Semenáčky (The seedlings)

3. Listy (The leaves)

....................................................................................................

Je to pro mě opět jedna z malých záhad - velký jihoafrický rod s více jak stovkou druhů, velmi příbuzný s propagovanými i pěstovanými rody Delosperma, Mestoklema a Trichodiadema. A kromě několika sporadických nabídek semínek a několika desítek fotografií drosantem z přírody na netu skoro žádné pěstitelské informace a články o rodu Drosanthemum nejsou. A vlastně už vůbec si nevzpomínám, že bych nějakého zástupce tohoto rodu u někoho viděl ve sbírce. Že by tedy opravdu „kosmatcovitý plevel“?

A tak jsem několik porcí semen druhů vybraných jen tak „od oka“ přidal k objednávce tehdy všech nabízených trichodiadem loni na jaře u americké Mesa Garden. Jako malé semenáčky byly všechny drosantema i trichodiademy velmi roztomilé. Vlastně všechny byly nějakým jiným způsobem chlupaté, štětinaté, plstnaté či bradavičkaté a tím , že byly navíc drobné a kompaktní, připadaly mi velmi úžasné. Postupně se i přes velmi tvrdou kulturu začaly mezi nimi tvořit stále větší rozdíly a některé se bohužel podle své přirozenosti „vyčáchly“ do větších méně vzhledných rozměrů. Několik drosantem ale zůstalo v podobě nízkých, hustě se větvících a bohatě olistěných keříčků. A jedno, které nakvetlo v těchto dnech, vám nyní představuji na fotografiích.

Drosanthemum eburneum (neboli slonovinově bílé) je už podle jména bílekvetoucí keříček. Nemnohá literatura píše o 10-15 cm vysokých rostlinách, které rostou trsovitě, až kobercovitě v oblastech Karoo v JAR. Moje rostliny jsou drženy velmi zkrátka, v malých květináčcích s chudou půdou, jsou velmi nárazově zalévané a jsou ve skleníku na největším úpalu. Proto vypadají tak, jak vypadají, jsou nízké, hustě větvené, větve jsou krátké, samonosné a hustě olistěné. I je trochu zázrak, že aspoň některé našly sílu letos v létě vykvést. Keříky jsou jen do 5cm vysoké a také do téhož průměru rozvětvené. Stonek i větvičky jsou pokryté bílými chloupky. Pouze na bázi hlavního stonku chloupky vymizely a objevuje se něco jako náznak borky. Je možné, že po několikaletém pěstování stonek ztloustne do zajímavějšího průměru a začne jít o tvarovatelnou minidřevinku. Zatím jsou větvičky slabé, milimetrové záležitosti. Velmi zvláštní pohled na detail protistojných se mi naskytl při použití mé oblíbené hodinářské lupy. Na povrchu listů, které z dálky vypadají papilózně, se při zvětšení objeví výrazná sklovitě průhledná ochranná vrstvička. Jakoby všechny zelené části rostliny měly přirostlý průhledný skafandr, který pomáhá udržovat vodu v listech.

Pěstování je určitě možné různé, při osazení nějaké větší misky nebo truhlíku více rostlinami by časem určitě vznikl onen koberec propletených výhonků a větviček a zřejmě i schopnost kvetení by se při pořádné výživě řádově zvýšila. Mě spíš zajímalo, co vydrží tyto rostliny směrem k extrémnímu suchu a slunci a věřte mi, vydrží skutečně hodně. I pro tuto obdivuhodnou odolnost bych zkusil doporučit i tyto „odstrčené“ drobné mesemby vaší pozornosti a věřím, že časem přece jen některé v tuzemských sbírkách mezi dalšími „špekatějšími“ příbuznými objevím. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Drosanthemum eburneum from family Aizoaceae.

Fotografie 2:

1. Květ (The flower)

2. Detail listů (Detail of the leaves)

3. Drosanthemum eburneum