ZEL(e)NÉ LISTY

              Dorstenia foetida (Forsskal) Schweinfurth

Popis právě druhu D.foetida jsem dlouho oddalovala, přestože se jedná o druh velmi rozšířený a v naší sbírce dlouho zastoupený. Po posledním přerozdělení v rámci rodu Dorstenia do něj připadlo několik dříve většinou zvlášť uváděných druhů, takže jen úplný výčet synonym by zabral několik řádků. Tak tedy jen pro zajímavost třeba D.arabica, D.crispa, D.crispa v.lancifolia. Výčet areálu rozšíření se tím pádem rozšířil na slušný počet zemí: ve východní Africe je to Tanzánie, Keňa, Somálsko, Etiopie a přes moře Saudská Arábie, Omán a Jemen.

Z toho je vidět, že asi těžko můžete očekávat nějaký jednotný popis rostlin tohoto druhu. Podobný je snad jedině sukulentní stonek, který při průměru do čtyř centimetrů může narůst až do výšky asi 30cm. Často se větví, většinou u báze rostliny a zdobí ho jizvy po zaschlých listech a květenstvích. Listy na vrcholech stonků mohou být kopinaté, eliptické až oválné, okrouhlé či u býv. D.crispa v.lancifolia úzce kopinaté až čárkovité. Okraje listů jsou různorodé, od celistvých, přes zubaté až po zvlněné (býv.D.crispa). Ostatně vše je vidět na fotografiích. Mezi pěstiteli se pohybují další formy D.foetida pod různými sběrovými čísly či pomocnými názvy, s drobnými odchylkami od vzhledu základního druhu, já osobně si však myslím, že to jsou všechno D.foetida tzv. stokrát jinak. Napadá mě, že bych vám je mohla někdy příště představit a vy si na ně udělejte svůj vlastní názor.

Tak tedy zpět k mírně variabilní D.foetida. Terčovité květenství je obklopené radiálními „paprsky“, bílošedá vroubkovaná semena jsou po dozrání vymršťována do širokého okolí a u tohoto druhu naprosto bez problémů klíčí. Mladým semenáčkům začne brzy tloustnout stonek, aby byly schopné přežít případná období sucha.

Dnes už běžná D.foetida nemá příliš velké nároky na pěstování, stačí propustný substrát s dobrou drenáží, nepřeháněná zálivka (lepší uschlý starý list, než - li uhnilý kořen), dostatek slunce a čerstvého vzduchu. Jen tak vypadají dorstenie přirozeně. Pokud je slunce příliš, signalizuje to rostlina zčervenáním listů. Na podzim dospělé rostliny doporučuji přestat pomalu zalévat a poté, co shodí listy, nezaléváme vůbec. Z areálu rozšíření druhu vyčteme, že není dobré nechávat spící rostliny v přílišném trvalém chladu, u nás mají místo v blízkosti radiátoru ve skleníku, aby měly možnost se vždy na část dne ohřát. Pokud se stonek začne nebezpečně scvrkávat a je to jen nedostatkem vody a ne hnilobou, raději rostlinu přenesu do bytu na okno a začnu mírně zalévat. Probudím ji tak sice předčasně k životu, ale úplné vyschnutí stonku by nemusela přežít.

Pokud se vám rostlina začne už v raném věku nízko větvit, můžete brzy získat hodně vzhlednou rostlinu, vhodnou i třeba do keramické nádoby. Název foetida znamená smrdutá, páchnoucí. Když rostlině poškodíte list nebo stonek, nejen že roní bílý latex, ale skutečně je cítit nepříjemným pachem. To by u D.foetida mohla být asi jediná vada na kráse, ale vzhledem k tomu, že poškození se většinou snažíme vyvarovat, nebrání nic tomu, aby se časem objevila třeba i ve vaší sbírce.    R.

Fotografie:

1. Dorstenia foetida

2.-3. Jirkovy rostliny D.foetida

4. Květenství

5. Semenáčky

6. Dorstenia foetida (f.crispa)

7. D.foetida (f.crispa) s květenstvím

8. Květenství

9. Semenáček

10. Dorstenia foetida (f.lancifolia)