ZEL(e)NÉ LISTY

Dorstenia brasiliensis Lam. (1786) aneb další jihoamerický exot

Fotografie 1:

1. Semena D. brasiliensis

2. Stonek

3. Listy rostlinek

..................................................................

Dorsténie, tyto podivní sukulentní příbuzní známějších fíkusů, mě zajímají čím dál víc. A přitom bylo několik okamžiků, kdy jsem váhala, zda shánět další druhy, protože nové přírůstky vždy vyvažovalo několik bolestivých ztrát. Vzpomeňme třeba jen druh Dorstenia hildebrandtii v. schlechteri, což je hezčí a bohužel i choulostivější sestra nezničitelné základní D. hildebrandtii (syn. D. carnulosa). Možná si vzpomenete, jak jsem si nedávno postěžovala, jaký jsem to hubič a kolik různých rostlin D. v. schlechteri už mám na svědomí...

Dnešní neobvyklý druh Dorstenia brasiliensis jsem znala jen z obrázků na netu. Vypadly na mě většinou z fotogalerií nejrůznějších zahraničních sbírek, takže jsem se ani neodvážila doufat, že ke mně tato rostlina někdy zabloudí. Později se alespoň její semena objevila v nabídkách několika pěstíren, odkud jsem je na několikrát objednala a později i vysela. Nebudu vás unavovat líčením, jak to někdy neklíčilo a jindy z jiné pěstírny zase ano, výsledkem byly celkem 4 rostliny, 3 z jednoho výsevu a 1 z jiného. Tu osamělou jsem věnovala někomu, koho si moc vážím, trojici v jiném květináčku držím zatím nerozpikýrovanou hlavně z toho důvodu, že jedna z rostlin vytvořila květenství. V okamžiku kvetení by se s rostlinami nemělo příliš manipulovat, rostliny po přesazení tlačí sílu do obnovy kořenů a kvetením by vydávaly síly navíc, proto tedy nedošlo k rozsazení.

Rašelinný substrát, do kterého vyséváme, se snažím držet stále mírně vlhký. V létě, v době vyšších denních teplot a prudšího slunce stál květináček ve stínu police tak, aby dorstenie dostávaly jen dopolední a odpolední sluneční paprsky. Teď na zimu jsem rostliny raději vzala ze skleníku do bytu, aby při teplotách kolem 10°C nenastydly. Mnoho místa nezaberou, v pohodě se vejdou tři do květináče 5x5 cm, pidistonky mají na výšku necelé 2 cm a jejich průměr je zatím nepatrný. Na rozdíl od zaoblených čepelí listů rostlin z cizích fotografií, moje rostliny mají listy špičaté. Co souhlasí, je tvar a vzhled hnědofialového květenství. Sevřený terč tvoří jakýsi pohárek bez okrajových paprsků.

Kromě fotografií vám internet může poskytnout i několik základních či zajímavých informací o rostlině. Dorstenia brasiliensis roste v několika jihoamerických zemích: Brazílii (kdo by to byl řekl? :-) ), Peru, Bolívii, Kolumbii, Uruguayi, Paraguayi, Venezuele a Guayaně (oblast Amazonie). Stonek dospělé rostliny, známé v domovině pod lidovým jménem contrayerba, může mít v průměru asi 1 cm a na výšku max. 20 cm. Oddenky rostliny prý mohou obsahovat furocumarín, což by měla být látka (pokud jsem to dobře pochopila – v chemii po těch letech, co se ji neučím, docela plavu), která na kůži může způsobit podráždění, pravděpodobně po aktivaci slunečním zářením. Takže si při přesazování asi budu muset dávat dobrý pozor... R.

Fotografie 2:

1. Pidirostlinky Dorstenia brasiliensis

2. Pohárkovité květenství