ZEL(e)NÉ LISTY

Dikobrazí rajče- Solanum pyracanthos Lam. (1804)

Fotografie 1:

1. Solanum pyracanthos

2. Detail listu

3. Detail stonku

.............................................

Možná si už začnete myslet, že nám definitivně „švihlo“. Na stránkách o sukulentech psát o absolutně nesukulentním lilku je už vážně docela ulítlé. Jenže název stránek Zel(e)né listy nás tak trochu omlouvá, poskytuje tu a tam možnost rozkročit se více do široka a nakouknout i přes hranice striktní sukulentnosti až k hranicím xerofytnosti, což si já po svém vykládám jako schopnost tolerovat či přežít déletrvající vodní deficit (mrkněte na hesla sukulent a xerofyt ve Wikipedii).

Dnešní Solanum pyracanthos navíc nepatří ani mezi klasické xerofyty, i když nějaký ten přísušek tu a tam snese za cenu redukce počtu listů. A jeho xerofytnost budiž dokázaná přežitím v podmínkách naší sbírky, kde se všechny rostliny musí občas bez vody po nějakou rozumnou dobu obejít.

Proč zrovna tato rostlina? Sešlo se více faktorů: na prvním místě je na stránkách ZL obligátní doba květu. Hlavním impulsem však bylo sobotní setkání sukulentních nadšenců ve středočeských Skochovicích, kde jsem si o této rostlině povídala s naším kamarádem Pepou B.. Ten zde měl na ukázku jiné Solanum, které už nevypadalo ani trochu xerofytně, i když možná bylo (zato se projevovalo jako dráždidlo čichových receptorů). Naše Solanum jsem Pepovi vychválila až do nebes, takže aby mi to věřil, musím jít s kartami ven.

Téměř vševědoucí Wikipedie uvádí jako domovinu S. pyracanthos tropické oblasti ostrova Madagaskar a také další ostrovy v západním Indickém oceánu. Dneska už se tato sice jedovatá, zato však velmi nápadná rostlina pěstuje v tropech celého světa. Není divu, na první pohled zaujmou výrazné ohnivě oranžové trny (odtud jméno pyracanthos= s ohnivými trny), které vyrůstají z listových řapíků, u větších listů i z čepelí listů, ze stonků a dokonce i z kalichu okolo fialového květu se žlutými orgány uprostřed. Kořen, květ a později i plod jsou tedy asi jediné orgány, které otrněné nejsou. Sametové listy kopinatého tvaru a s vykrajovaným okrajem zůstávají na rostlině po celý rok, jen se v době sucha početně redukují.

Rostlinu pěstujeme ve skleníku s otužilejšími rostlinami, neznamená to ale, že by při nízkých teplotách přehnaně jásala. Uvádí se, že déletrvající teploty kolem 0°C mohou vést ke zkáze rostliny, i když prý občas dokáže znovu obrůst z kořenů. Zalévám ji v létě ob den, v zimě jen trochu 1- 2x do týdne. Rytmus zálivky vypozorujete snadno chováním listů. Hnojím velmi sporadicky, proto nejsou možná naše 2 rostliny nikterak bujné (obrázky na netu ukazují i statné rozvětvené keříčky).

Ještě jedna spojitost se Skochovicemi by se našla. Autorem popisu rostliny je jistý Jean- Baptiste Lamarck, francouzský přírodovědec, s jehož jménem jsme se setkali při pro mě moc zajímavé přednášce o vývoji druhů od Pavla Hanáčka. To jsou náhodičky . R.

Fotografie 2:

1. Listy Solanum pyracanthos

2. Květy