ZEL(e)NÉ LISTY

Didierea madagascariensis Baillon (1880)

Fotografie 1:

1. Malý semenáček (Small seedling)

2. D.madagascariensis, roubovaná na A.procera (D.madagascariensis, grafted on A.procera)

3. Trny (Spines)

.............................................................................................................................

Trnitý víkend bude plynule pokračovat dalším hrozivě vypadajícím "sukulentem", tentokrát z ostrova Madagaskar. Myslím si, že Didierea madagascariensis (ještě do včerejšku jsem používala vžitý nesprávný termín Didiera)je opět rovnocenným soupeřem kaktusů, aspoň co se týče nebezpečného trnitého vzhledu. Rod Didierea, zastoupený D.madagascariensis a D.trollii patří do čeledi Didiereaceae spolu s madagaskarskými rody Allaudia, Allaudiopsis a Decarya. Nejsou to v pravém slova smyslu sukulenty, ale přesněji řečeno xerofytní keře a stromy, které se musely přizpůsobit dlouhým obdobím beze srážek. Dřevinám narostly trny a listy se objevují jen ve vlhčím období.

Naše D.madagascariensis roste na jihozápadě ostrova, tedy v té nejsušší oblasti na typických červených písčitých půdách. V dospělosti vzbuzuje docela respekt, může dorůst do více než 6 metrů výšky (představte si výšku běžného rodinného domu) při průměru kmene kolem půl metru. Větví se až v pokročilejším věku. Na povrchu kmene byste našli spoustu různě vysokých štíhlých výstupků s několika trny. Spodní - nejdelší měří od 4 do 10cm, čímž téměř dohání nejvytrněnější druhy kaktusů. Kolem je ještě několik kratších vedlejších trnů. Mezi nimi se se začátkem srážek objeví skupinka čárkovitých šedozelených listů, zavadajících při déletrvajícím nedostatku vody.

Bledě žlutavé až zelenočervené květy jsou nevelké, jednopohlavní, otvírají se kolem poledního času a sprašují je včely. Jelikož i roubovaná didierea kvete až v pokročilém věku (mluví se snad o 15 letech), obávám se, že na květy si budu muset ještě dlouho počkat (proto vám je ani neukážu na fotografii). Svoji D.madagascariensis jsem nakoupila asi před 6 lety na kaktusářském zájezdu, tuším, že to bylo někde na severu Čech. Byla sice roubovaná (na Allaudia procera), což já moc nemusím, ale u takové endemické vzácnosti ráda přimhouřím oko. Doufala jsem, že rostlinu v budoucnosti tzv. zpravokořením (sundám z podnože a nechám zakořenit). Dodnes jsem tak neučinila, protože před dvěma lety mi přibyla další, tentokrát konečně semenáček, to aby té první nebylo osamocené smutno. Ta roubovaná vytváří v posledních letech tak úžasné trny, že se mi nechce zasahovat do jejího spokojeného růstu. Obě rostliny nechávám s africkými rostlinami ve skleníku i přes zimu, kde mívají v noci občas třeba jen 5°C, nedostávají však ani kapku vody až do začátku jara, což jim zjevně vůbec nevadí.

Někde jsem četla, že D.madagascariensis je ze všech sukulentů geneticky nejblíže příbuzná právě americkým kaktusům. Nevím, co je na tom pravdy, didierea pro mě ale zůstává symbolem pro Madagaskar, ostrov vedle východních afrických břehů, plný velice zvláštních endemických rostlin a živočichů, ostrov, stojící v současnosti na rozcestí přežití či vyhubení všech těchto vzácných neopakovatelných organismů jen díky neznalosti důsledků některého lidského počínání. Je otázkou, zda se pro udržení zdejší původní unikátní přírody dá ještě něco udělat. Když vidím všechny ty madagaskarské rostliny v naší sbírce, do poslední chvíle budu doufat, že se pro ty v jejich domovině ještě něco udělat dá. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Didierea madagascariensis from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Rostlina s listy (Plant with leaves)

2. Rostlina s mladými listy (Plant with young leaves)