Delosperma sawdahense
Delosperma sawdahense H.E.K. Hartmann 2008
Fotografie 1:
Nahoře: rozkvetlá D. sawdahense v mladém věku
Dole: postarší D. sawdahense
Psaní našich Zelných listů je pro nás něco jako skládání obřího puzzle, ve kterém doplňujeme další a další políčka v jednotlivých ostrůvcích rodů a čeledí, keré nás zajímají a které proto pěstujeme. Mezi moje ostrůvky patří kromě jiných určitě také trichodiademy a delospermy. Nejvíc nás baví objevovat méně známé druhy a upozorňovat na ně naši sukulentářskou veřejnost.
Třeba zrovna delospermy jsou v našich končinách široce pěstované sukulentáři i alpinkáři hlavně proto, že určitá část z jihoafrických hor má mrazuodolné ambice. Ale tento rod je opravdu hodně rozsáhlý a jeho areál zasahuje přes východní Afriku až na Arabský poloostrov. Delosperma sawdahense je zrovna taková nově popsaná záležitost z Arábie, konkrétně z jihozápadní Saudské Arábie – z pohoří Asír, poblíž hory Jabal Sawda. Odtud i její jméno – sawdahensis. Samotná hora je na Arábii celkem vysoká, kolem 3000 m.n.m., ale zmiňovaná delosperma by měla růst na jejím úpatí, ve výšce do 200 m.n.m., kde vyhledává skalní štěrbiny, ve kterých její kořeny mají to správné prostředí. Internet uvádí možnou mrazuodolnost do -7°C, ovšem za sucha.
Samotná rostlina je nízký keřík s dřevnatějícími kořeny, které lze úspěšně povysazovat a docílit stromečkového výsledku třeba jako na naší fotografii. Je to v létě vegetující a kvetoucí delosperma, kvete přes celé léto a je samosprašná, tvoří dostatek plodů i semen. Květy jsou s fialovými okvětními lístky a jasně bílým středem a žlutými prašníky. Lístky jsou válcovité a dužnaté, 4mm v průměru a 20mm dlouhé, povrch listů je jemně papilózní.
Malou zvláštností květů D. sawdahense je jejich tzv. „prvobliznost“, tj. vlastnost květů, kdy samičí orgány (blizny) dozrávají jako první před orgány samčími (prašníky). Bývá to z důvodu zabránění samosprášení a tím i snížení genetické variability. Tato vlastnost je společná pro celou skupinu východoafrických delosperem, která byla zvýrazněna jejich zařazením do podrodu Proterogyna. Patří do něj D. harazianum, D. nakurense (o kterých už jsme na ZL psali) a dále zajímavé (a zatím nedostupné) D. oehleri, D. schimperi, D. abyssinicum a nově popsané D. heidihartmanniae a D. melepoense. Kdyby někdo ze čtenářů ZL věděl, kde sehnat některý z těchto druhů, byl bych mu vděčen.
Pěstování D. sawdahense nemá žádného úskalí, v létě snáší poměrně dost tepla i slunka, v zimě mu nevadí nižší teplota (u nás do 5°C) a odpovídajícně redukovaná zálivka. Substrát hodně propustný, květináče spíše hlubší. Je to druh, u kterého se mohou vyřádit i tvarovači a střihači, lze vytvořit libovolný tvar koruny, klidně i převislou bonsai.
Připojujeme ještě fotku naší asi patnáctileté Delosperma nakurense, jejíž fotku z našeho prvního článku o ní lze najít na několika zahraničních webech, pochopitelně bez našeho souhlasu. Třeba se zase někomu zalíbí...
Na závěr ještě jedna oprava – do fotogalerie na webu SPS jsme omylem dodali fotku se jménem Delosp. sawdahensis, je to chyba a správně je Delosp. sawdahense.
J.
Fotografie 2: D. nakurense
