Delosperma pageanum - kytka s malým otazníkem
Delosperma pageanum (L.Bolus) Schwantes – kytka s malým otazníkem
Fotografie 1:
1. Báze stonku kvetoucího semenáče Delosperma pageanum
2. Báze stonku zaštípnutého nekvetoucího semenáče stejného druhu
........................................................................................................................
Ne že bychom nepěstovali i sukulentní klasiku, ale přece jen nás také láká zkoušet i další málo známé nebo i nové neznámé druhy. Hlavní cestou je nám při tom každoroční vysévání. Je to pro nás dobrodružství s nejistým výsledkem a asi hlavní motivací je objevování nových vhodných sukulentů pro malé i větší sbírky. Prostě být trochu samostatnější a aktivnější, než třeba jen čekat, co pro nás připravili, objevili, namnožili i naklonovali jiní.
Každá legrace stojí nějaké prostředky a hlavně čas, většinou lezou ze semínek s novými jmény různé příšernosti, případně neleze vůbec nic nebo to zase hned po vyklíčení hyne a padá (a spousta dalších roztomilých možností a variant). Někdy víme, do čeho jdeme a vyséváme z literatury nebo netu známý a vytoužený druh, jindy zase vůbec netušíme a je to naprostý výstřel do tmy. Jednou ze skupin sukulentů, jejichž semenům málokdy odoláme, jsou nové delospermy. Bereme je šmahem, bez ohledu například na avizovanou mrazuvzdornost, i když já osobně mírně protěžuji keříčkové druhy. Z poslední vlny výsevů delosperem se jedna taková nečekanost vyloupla.
Jde o dosud málo známý druh Delosperma pageanum. Informacemi i fotkami jindy překypující internet se tentokrát moc nechytal a přišla na přetřes literatura, něco málo bylo ve starém Jacobsenovi a hodně podobné informace i v Egglim, respektive v díle Aizoaceae od Dr. Hartmannové. Každopádně se objednalo, vyselo a čekalo, co z toho vyleze.
Semena z Mesagarden klíčila velmi uspokojivě a semenáčků bylo z jedné porce kolem dvaceti. Po rozpikýrování se už dala rozpoznat růstová strategie nových delosperem, které v prvních měsících hodně připomínaly Mestoklema arboriforme s delšími internodii. Semenáčky byly rozděleny na tři skupiny – první ponechána bez zásahu, druhé byl zaštípnut růstový vrchol a zbytek nejmenších se ponechal do prodeje přebytků. V těchto dnech nakvetla první D. pageanum z první skupiny. Květ je zářivě fialkový, literatura hovoří o purpurově-růžovém. Ono vůbec s tou literaturou je to lehce zvláštní, oba texty v Jacobsenovi i Hartmanové jsou jako přes kopírák, dělá to na mne dojem, že ani jeden tu rostlinu neviděl a jen možná opisovali z nějakého prvotního popisu (oba autoři hovoří o 26cm vysokém keříku se stonkem o průměru 3mm a květu o průměru 16mm). Těch 26 cm je asi odvozeno od údaje 10palců, průměr stonku je podle mě hodně variabilní údaj ovlivněný stářím rostliny a způsobem jejího pěstování a průměr květu – to je zase záležitost velikosti kytky, množství květů na rostlině a množství výživy.
Každopádně je malou otázkou, zda semínka z Mesagarden jsou správnou D. paeganum v té podobě, jak ji autoři zmíněných encyklopedií popisují. Všechno zhruba odpovídá, ale podrobnosti se liší. O barvě květů jsem už psal, a například tloušťka stonku u zaštípnutých rostlin je u dvouletých semenáčků vykazuje průměr kolem 5mm, navíc předpokládám, že budou s věkem a zaštipováním tloustnout dál. Je to tedy aspoň pro mě zajímavá delosperma ze skupiny keříčkových, vztyčených a samonosných. Listy jsou sympaticky drobné, květ naopak středně velký a zářivý a nejlepším výsledkem je onen tloustnoucí stonek povrchem připomínající např. Delosperma crassum, kterou jsem na ZL již ukázal. Ještě jeden pěstební postřeh na závěr – ranní mrazíky posledních dní ověřily, že D. pageanum snese teploty do –2°C v nezalitém stavu, což nakonec odpovídá i ranním teplotám její domoviny – oblast Montagu v Little Karoo v západním Kapsku. J.
Fotografie 2:
1. Kvetoucí Delosperma pageanum
2. Náznak jemného ochlupení mladých listů
3. Květ
