ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma harazianum (Deflers) Poppendieck & Ihlenfeld

Přišel čas po dlouhé době zase sáhnout mezi delospermy, zvlášť když vidím, jak často si čtete článek o zatím jediné delospermě na ZL – D.echinatum. Ta je navíc docela netypickou delospermou, a tak je pravá chvíle ukázat další kousek z naší sbírky. K naší D.harazianum mám něco jako mateřský vztah, protože jsem ji kdysi sama sela ze semínek.

Rozhodnutí je jedna věc, vlastní popis věc druhá. V této chvíli pro mě nastal nelehký úkol najít v dostupné literatuře či na netu nějaké upotřebitelné informace. Zprvu se totiž ukázalo, že toho nikde moc není, ale stačilo pečlivě probrat nabídku vyhledávačů a nakonec se přeci jen něco našlo.

D.harazianum pochází z jižní části Jemenu. Listy jsou masité, šedozelené, čárkovité, zašpičatělé a jejich povrch je drobně papilózní. Růžice listů zůstává přízemní, až v okamžiku květu se objeví nevysoká stopka a mezi listy se objeví střapaté květy světlefialové barvy s přechodem do bílé směrem ke středu, jejich průměr je asi 1,5cm. Nad tím vším koukají žluté prašníky. To vše by z ní asi nějak výjimečnou rostlinu nedělalo, ale v okamžiku, kdy se jí podíváme „pod sukni“, zjistíme, že pod růžicí je ukrytý krátký, tlustý, dřevnatý kořen, který z D.harazianum dělá vhodný rostlinný kousek pro obdivovatele a tvůrce sukulentních bonsají. Přiznám se, že mně se podobné kytky líbí i bez povysazování, prostě je beru jako pěkný sukulentní druh, který až budu chtít, mohu nakonec i naaranžovat do nějaké vhodné misky, aby vše dohromady nakonec ulahodilo oku bonsajových „fajnšmekrů“. Cítím ale, že rostlině je nejlíp tak, jak roste teď a odhalením kořene jí trošku ztížím podmínky k životu. Ale je to stejně začarovaný kruh, jako třeba s koňmi a nebezpečnými dostihy: bez možnosti na nich jezdit by asi nikdo koně nechoval a záměrně nemnožil. Často se ale nemohu zbavit botanického pohledu na sukulentní rostlinu a trochu podceňuji její estetické „využití“. Pak však přijde okamžik, kdy uvidím nějakou pracně vytvořenou sukulentní bonsaj, naprosto mě to dostane a musím jen obdivovat šikovné ruce, které si s podobným výtvorem daly tolik práce.

Ale už bych asi měla skončit podobné rozpolcené úvahy a raději se vrátím k naší D.harazianum. Pěstování je velice snadné, v létě více zálivky, aby jí příliš neodsychaly listy, v zimě podle podmínek jen udržovací zálivku někde na světle. Nezapomeňte na propustný substrát a dobrou drenáž na dně nádoby, aby kořen nezahníval v přemokřelém substrátu.

D.harazianum vděčně kvete a je samosprašná, takže si můžete „vyrobit“ dostatek semen a na semenáčcích si třeba vyzkoušet lecjaké bonsajistické triky.

Ještě bych zapomněla na jeden poznatek. D.harazianum najdete spolu s dalšími delospermami velmi často na stránkách o rostlinách s přírodními halucinogeními látkami. Mohu vám slíbit, že naší D.harazianum si cením natolik, že jí nikdy nepoužiji tak, abych si tyto účinky ověřila na vlastní kůži J.    R.

Fotografie:

1. Delosperma harazianum s pootevřenými květy

2. Rostlina bez květů

3. Detail listu

4. Plně otevřené květy

5. Zaschlý semeník

6. Kořen rostliny

7. Výsev