ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma ecklonis, (Salm-Dyck) Schwantes aneb bílá je milá

Fotografie 1:

1. Delosperma ecklonis

2. Květ

...................................................

Že „modrá je dobrá“ jsme Ondřeji Hejmovi a výrobci NAREX už dávno uvěřili a také díky džínám jsme ji přijali za svou. Proto tak trochu doufám, že můj nový slogan „bílá je milá“ také příliš nepopudí a nakonec může oslovit i nějakého výrobce čistících prášků, například těch s jejich čistoskvoucí bílou. Teď však nebude řeč o neuvěřitelné síle nějakého prostředku na praní, ale o jedné méně známé delospermě z východního Kapska.

„Trichošky a delošky“ se staly v posledních dnech trochu mým zlým nočním snem. Už asi dva měsíce se pokouším s jedním pěstitelem a snad i budoucím novým přítelem ze Slovenska poměnit nějaký materiál z rodů Trichodiadema a Delosperma, avšak díky mé neschopnosti provést poslední korekci svých požadavků a naopak sestavení mého výměnného košíku komunikace i výměna vázne. Ale věřte mi – já na tom fakt dělám! Nějak se nám ty slogany  z písní tuzemských pletou mezi řádky i do nich, ale já opravdu věřím, že to spolu do zdárného a oboustranně potěšujícího konce nakonec dotáhneme.

S tímto pěstitelem mě totiž pojí jedna společná idea, že není nutno (aby bylo přímo veselo, kruci už zase..), aby byly delospermy nutně hned mrazuvzdorné či mrazuodolné, že i mezi spoustou dalších teplomilnějších „delošek“ jsou krasavice převeliké a tvary rozmanité. Náš letošní přírůstek ve sbírce – D. ecklonis jest dárkem i řízkem zároveň. U této rostliny to ani tak nevadí, má k samovolnému zakořeňování svých větví přirozený sklon a stejně žádný výraznější nadzemní či podzemní orgán připomínající kaudex či pachykaul netvoří. I když víc oblibuji ty keříčkovější delospermy, i tahle má svoji zajímavost, spočívající v jemné chloupkatosti listů i mladých větviček, proměnlivé barvě listů a hlavně v bělosti svých květů.

Nechci se nějak rozepisovat o velkých zkušenostech s jejím pěstováním, je to naprosto bezproblémová rostlina, která má ráda slunce a vzduch, čili letnění přes léto a snese výrazný přísušek, téměř naprosté (ale bezmrazé) sucho přes zimu. Až budu mít víc dobře zakořeněných větviček, nebo v budoucnu i semenáčků z vlastních výsevů, budu se pokoušet o alternativní (tvrdší) způsoby pěstování, ale prozatím nešetřím ani s vodou ani se špetkou Kristalonu. Snad i proto malé řízky spolehlivě nakvetly a jejich květy byly pro mne překvapením. Na většině fotek na internetu vyhledávače ukazují rostliny se světle fialovými květy. Moje rostlina však září onou nádhernou bílou jako z afrického dne. Ale jak je to s tou fialovou a bílou? I samotný starý a dobrý Jacobsen uvádí u typového druhu barvu květu bílou a u variety latifolia barvu fialovou. Podle poslední revize Frau Hartmann je varieta latifolia synonymicky sloučena se základním druhem D. ecklonis, ale barva se tak nějak nerozebírá.

Jinak názvoslovná poznámka ohledně jména „ecklonis“ – je poměrně časté u jihoafrických rostlin, tak jsem trochu očekával nějaký specifický latinský význam. Výsledek bádání je jiný – druhové jméno ecklonis je po dánsko-německém botanikovi-lékárníkovi Dr. Christianu Friedrichovi Ecklonovi (1795-1868), který působil střídavě v Evropě a jižní Africe. Každopádně poloprofesionálně sbíral a studoval jihoafrickou flóru, mezi jiným i sukulenty, za což byl odměněn a zvěčněn několika“svými“ druhovými jmény „ecklonis“ u sukulentů.

Jsem rád, že Zelné listy mohly představit další druh z východokapských pobřežních delosperem z oblasti Zwartskopf River (podle Jacobsena) v blízkosti Port Elizabeth. I pár neprofesionálních fotek spojených s totálně amatérským povídáním může probudit pár budoucích zájemců o tento různotvarý a po jiho-východní Africe široce rozpřažený rod.      J.

Summary:

Description and experiences with growing of Delosperma ecklonis.

Fotografie 2:

1. Detail chlupatých listů

2. Květ