ZEL(e)NÉ LISTY

Dasylirion serratifolium (Schultes) Zuccarini - rostlina ovládající kaligrafické písmo

Fotografie 1:

1. Báze rostliny (Base of plant)

2. Detail listu (Detail of leaf)

3. Dasylirion serratifolium

..............................................

Každý milovník sukulentních rostlin musí čas od času upřímně přiznat, že byl zase nějakou novou kytkou zcela omámený. Mně se to v poslední době přihodilo například u příležitosti loňské výstavy sukulentů (a kaktusů) v Plzni, tehdy ještě na Mikulášském náměstí. Kamarád a tzv.zelený mužík Jirka Merhaut tam přivezl a vystavil parádní kousky agáví, juk a dasylirionů. Bylo to krásná scenérie u vchodu do výstavního fóliáku. Mezi nimi se skvěla jemná mexická kráska čeledi Nolinaceae s několika stovkami úzkých listů na nízkém silném kmeni – Dasylirion serratifolium. Láska na první pohled. Stále jsem se k ní vracel. Její listy se štětičkami na koncích se chvěly v sebemenším závanu větru a nešlo odolat se jich nedotknout, a tak jsem jí Jirkovi za těch několik dní výstavy pěkně ohladil. (jenom poznámečka - rostlina byla na prodej za cenu mírnou vzhledem k jejímu věku a kráse, částka byla čtyřciferná…).

Dnes už jsem spokojeným majitelem několika D. serratifolium, z nichž největší kousek jsem dostal jako dar od přítele Václava. Tuto rostlinu představuji na fotkách, je to semenáč z roku 1999, tedy devítiletá mladice. Domnívám se, že ve své domovině jsou tyto dasyriliony (RNDr. Haager pro ně kdysi použil hezké jméno „jakojuky“) dost dlouhověké rostliny. D. serratifolium je domovem v Mexiku, státě Oaxaca. Latinské jméno „serratifolium“ znamená pilolistý, a vskutku – hrany všech listů zdobí jemné (a pěkně ostré) žlutobílé zoubky, vypadající jako zvětšený list do lupenkové pilky. Těchto listů je zpočátku pár desítek a u větších rostlin jde o pěkných pár stovek. Dospělá kytka má mít do 2m výšky i šířky, listy jsou 60-100cm dlouhé, 1,5-3cm široké a mírně se stáčejí kolem své osy do spirály. Nejstarší listy postupně odspodu odesychají, pochopitelně hlavně v suchém odpočinkové období, a po odstranění začínají tvořit základ budoucího nízkého kmínku (v kultuře se tyto zbytky u báze úhledně odstřihávají nůžkami, kdežto v přírodě tvoří nevzhlednou rozcuchanou hmotu). Ale to už je asi záležitost desítek let, moje rostlina bude pravděpodobně ještě dlouho bezkmenná.

K pěstování nemám nějaké zvláštnosti, rostlina je přes léto nejspokojenější venku na volném vzduchu, kde může spokojeně vlát, zálivka je nárazová, občas s hnojivem, substrát propustný. Potěšující je u této rostliny její až překvapivá, na naše podmínky částečná mrazuodolnost: v květináči bezpečně do –5°C, v půdě má přežít –10°C, krátkodobě snad prý i méně. To by bylo realizovatelné navzdory globálnímu oteplování přece jen raději v jižnějších např. středozemním areálu. V zimě přezimovaly všechny D.serratifolium pod schody skleníku na betonové podlaze s polystyrénovou podložkou pod nádobou zcela na sucho.

Na internetu jsem našel zmínku, že je tato rostlina „architektonická“, využívá se jako cenná solitera v zimních zahradách v chladnějším pásu a na terasách a v zahradách v jižních zeměpisných šířkách. Já však prostorem pro solitery nemohu hýřit a jsem tedy rád, že mé dasyliriony přirůstají pomalu a mohu se těšit i takovými detaily, jako zaschlé stětičky na koncích listů, které mi na černém pozadí připomínají v negativu kaligrafické písmo starých čínských a japonských mistrů. Posuďte sami….. Jednou bych měl pozvat nějakého znalce tohoto umění, aby mi přeložil, co mi moje rostlina píše. J.

Summary:

Description and experience with growing of Mexican Dasylirion serratifolium from family Nolinaceae.

Fotografie 2:

1. Konce listů (End of leaves)

2. Listy (Leaves)

3. Vláknitý konec listu (Fibrous end of leaf)