ZEL(e)NÉ LISTY

Cyclamen cilicium Boiss. & Heldr.

Fotografie 1:

1. Cyclamen cilicium

2. Růstový vrchol hlízy (Top of a tuber)

..................................................................

Dnes odpoledne jsme se vrátili z jednoho plzeňského hobbymarketu, kde jsme sháněli (marně) jeden druh podmisek pod kytky. Se stále  častějšími poklesy venkovních nočních teplot pod bod mrazu nastává ve skleníku boj o místo, takže je třeba využít každý kousek místa, tedy i ten, o který v letní sezóně není zájem (na ty horní police se tak nepohodlně leze…). Misky jsme sice nesehnali, zato jsme si docela podrobně prohlédli sortiment rostlin, které se zde nabízejí. Kromě jiných jsem okoukla regál plný bramboříků, listy různých znaků, květy neskutečných barev – dokonce i sytě červené až červenofialové. Přiznávám, že jsem si i sáhla, zda nejsou umělé, tak neuvěřitelným dojmem působily. Docela bych si je uměla představit na parapetu za oknem.

Dávám však přednost botanickým druhům, přestože nejsou tak tolerantní k přehmatům pěstitele, jako jejich hybridní příbuzní. Náhoda tomu chtěla a v mé malé nepočetné sbírečce bramboříků zrovna jeden kvete. Cyclamen cilicium (nebo také C. cilicicum – nedohledala jsem, jak toto jméno má správně vypadat) v těchto dnech ukázal poprvé od chvíle, co ho mám (asi 3 roky), své bledě růžovofialové (lila) květy. To mě donutilo otevřít stránky www.cyclamen.org, kde se dá najít spousta informací o konkrétních druzích rodu Cyclamen. Ke mně můj nakvetlý brambořík přišel sice z jedné pěstírny zahradních rostlin, ale ve skutečnosti tento druh roste v jehličnatých lesech tureckého pohoří Taurus (oblast jižní Anatolie). V nadmořské výšce od 700 do 2000 m. n. m. lze rostliny najít na stinných místech mezi skalami. Snadno si z toho odvodíme, že je tím pádem docela odolný vůči chladu, i když nesnáší tak bezproblémově velké mrazy, jako třeba C. purpurascens, C. coum či C. hederifolium (ztratí listy). Je tedy lepší ho pěstovat ve studeném skleníku.

Od dalších druhů se C. cilicium liší bledou barvou medově vonících květů a pro druh typickou kresbou na listech, jejíž základ tvoří tmavozelená barva, obklopená stříbrnými znaky. Existuje i forma album s čistě bílými květy.

Přiznávám, že ještě nemůžu udělovat nějaké zasvěcené rady ohledně pěstování bramboříků, řídím se spíš citem a tím, co mi napovídají samy rostliny. Když zjistím, že začínají rašit na vrcholech hlíz, začnu všechny opatrně zalévat (to bývá koncem prázdnin či na začátku září). Brzy po rozvinutí prvních listů se začínají objevovat i poupata. Zrovna C. cilicium mám umístěný v polostínu mezi dalšími rostlinami a je zde vyloženě spokojený – hlíza se za těch pár let o poznání zvětšila. Po letošní růstové sezóně dojde velmi pravděpodobně k přesazení (rostliny si to už zaslouží).

Venku zase svítí slunce, zanechávám tedy psaní a jdu se pokochat krásou květů bramboříků, která sice není tak prvoplánová a efektní, jako u jejich zahradnicky vyšlechtěných příbuzných, ale nepřestává mě udivovat svou propracovanou jemností a něžným vzhledem. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Cyclamen cilicium from Turkey.

Fotografie 2:

1. C. cilicium - list (C. cilicium - leaf)

2. C. cilicium - květy (C. cilicium - flowers)