ZEL(e)NÉ LISTY

Fotografie 1:

1. Rostlina na začátku sezóny (Plant in the start of growing seassion)

2. Cussonia paniculata

3. List (Leaf)

..........................................................................................................................

Asi jste si už všimli, že naše články v ZL nejsou žádné vědecké statě na téma jednotlivých rostlin či jejich skupin. Je to takový náš deníček o našem životě s kytkami. Víc než výčet botanických informací jsou to příběhy kytek, které k nám (a někdy bohužel i od nás) doputovaly a aspoň chvíli byly u nás spokojené.

Už několikrát jsme zahráli i společně s Chróstalem na strunku “zelenina na zahradě, talíři i ve skleníku”, ale že nám roste zelí i na stromech, byla novinka i pro mě.

O afrických domorodcích je známo, že svou přírodu velmi dobře znali a uměli ji také maximálně využívat, mimo jiné k jídlu i k medicínským účelům. Oba tyto významy ( a pravděpodobně i další) měla pro původní afričany skupina dřevin rodu Cussonia. Je to malý, asi dvacetidruhový rod z čeledi Araliaceae rostoucí na jihu Afriky a na Madagaskaru. Nevím jestli úplně všechny druhy, ale minimálně dva, které se občas vyskytují i v našich sbírkách, nesou hrdé místní jméno, které v angličtině zní “CABBAGE TREE”, čili “ZELNÝ STROM”. Jde o Cussonia paniculata = “Mountain Cabbage Tree” a Cussonia spicata = “Lowveld Cabbage Tree”. Oba tyto druhy už nějakou dobu pěstuji, ten první je zatím vzhlednější, u druhého se odhodlávám k radikálnímu řezu, který by mohl přivodit kýženější habitus. Proto dnes pojednám o té první, kvetoucí v latách, tedy o C.paniculata.

Ta se ke mně dostala někdy kolem roku 1999, v období mého zeleného “vyhraňování”. Tehdy jsem se zajímal i o další bonsajově zajímavé dřeviny – bursery a comifory.

Většina lituratury, u nás většinou z pera přítele Gratiase, popisuje cusonie jako bujně rostoucí a do našich malých útulných skleníků ne moc perspektivní stromy. Je pravdou, že ve ve své domovině (JAR, Kapská provincie) dorůstá do 6m výšky a 0,6m průměru kmene, ale posuďte sami – ta moje zhruba desetiletá je v neolistěném stavu vysoká 20cm, s průměrem kmínku 2 cm u báze a 1cm u vrcholu. Jsou sice mírné problémy s místem, když se cusonie na jaře rozpřáhne svými listy do okolí, ale není to zase tak zlé, pokud se rozprostře například nad nížšími sukulenty ve svém sousedství. Dle literatury je lze velmi úspěšně letnit pod holým nebem. Na zimu listy zaschnou a opadají, zimuje se bez problému v chladu neolistěná.

Na to, že jsem svoji cusonii nikdy netvaroval, pouze jednou přesadil do větší nádoby a nedopřávám jí nikterak hnojivou zálivku a nijak ji nepodstrojuji, myslím, že vypadá spokojeně a vyloupl se z ní pěkný kousek s naprosto excelentní rozpukanou, skoro až korkovitou borkou a skvělou kulovitou bází. Rostlina mi zřejmě pro své spartánské podmínky pěstování nikdy nekvetla a pravděpodobně ani nepokvete, ale považuji ji za povedený kousek. A teď navíc, když vím, že jde o “zelí na stromě”, je mi ještě víc sympatická. No řekněte – není to zel(e)ená paráda? A což takhle dát si špenát z cusonie?  J.

Summary:

Description and experiences with growing of specieses Cussonia paniculata and Cussonia spicata from family Araliaceae.

Fotografie 2:

1. Stonek a jeho vrchol (Stem and it's top)

2. Cussonia spicata

3. List (Leaf)