ZEL(e)NÉ LISTY

Crassula sarcocaulis Eckl. & Zeyh. (1837) – zapomenutý plevel

Fotografie 1:

1. Detail borky (Detail of bark)

2. Crassula sarcocaulis

3. Listy (Leaves)

...............................................

Kdybyste věděli, jak se k nám tato tlustostonková – pachykaulní (což je význam jejího druhového jména) krasula dostala… Po pravdě řečeno, kdybych si ji měla záměrně vybrat, pravděpodobně nikdy bych si ji do sbírky nevybrala. Pro keříčkové krasulky slabost nemám, protože zaberou dost místa a při jejich nutném prořezávání je dost „odpadu“, který se vždy zdráhám hodit do koše a stále dokola ho sázím pro případné další obdarovatelné zájemce. Těch bohužel moc není, takže se nové rostlinky hromadí. Je to podobné, jako s C.ovata, kterou si ponechávám z nostalgických důvodů (jedna z mých prvních rostlin). Původní pěstování na minimálním místě okenního parapetu mám tak zakódované, že podvědomě vždy raději dám přednost miniatuře před vzrůstnějším druhem, byť by byl sebehezčí. Crassula sarcocaulis naštěstí docela hezká je, a když už se k nám dostala jako podrost jiné darované rostliny, ponechala jsem ji mezi dalšími krasulami, ať si dělá, co chce.

Zálivku dostávala nárazovou, když jsem si na ní zrovna vzpomněla, což je na posledních fotografiích dost vidět, protože rostlina obětovala starší listy (to jsem ale macecha). Možná to však rostlinu trochu podnítilo udělat něco pro zachování života, a tak kytka zhruba před měsícem nasadila na květ. V posledních dnech se otevírají první květy a to dovoluje představit tento druh v plné kráse (až na ty zaschlé listy) jako naší další zel(e)nolistovou werbářovou položku. Výhodou podobných popisovaných sbírkových „outsiderů“ je, že díky práci, kterou mi vždy dá sesbírat o nich nějaké použitelné informace, si jich později více všímám a vynahrazuji jim svou dosavadní macešskou péči. Asi potvůrky dobře vědí jak na mě. Ale přistupme konečně k něčemu konkrétnímu.

C.sarcocaulis roste jako keřík či zakrslý stromek (výška až 60cm) na rozsáhlém území jižní Afriky. Posuďte sami – Lesotho, Malawi, Zimbabwe a některé severnější oblasti RSA: Kwa-Zulu Natal, Mpumalanga, Drakensberg. Tyto oblasti naznačují, že se jedná o rostlinu docela otužilou, vhodnou i na dobře drenážované, na jih otočené skalky, nebo spokojenou v chladných sklenících. Vyčteme z toho také, že ji může zahubit nadbytek vody v chladných obdobích, z čehož nejásají žádné otužilé sukulenty. Dobře si vpomínám, že aniž bych tohle tušila, zapomněla jsem zakořenělé větvičky tohoto druhu v našem zahradním přístřešku, kde prošly bez újmy na zdraví nečekanými nočními mrazíky letos v září (třeba taková madagaskarská Kalanchoe rhombopilosa nemilosrdně shodila všechny omrzlé listy, ještěže jich mám několik dalších jako pojistku ve skleníku).

C.sarcocaulis má dva poddruhy – ssp.rupicola jako podstatně drobnější keřík s eliptickými či čárkovitě kopinatými listy s největší šířkou v místě jejich spojení se stonkem a základní ssp.sarcocaulis (což je ta naše), který má listy nejširší uprostřed. Jinak je vše obdobné – dřevnatý stonek s hnědou, olupující se kůrou, snadné větvení, terminální květenství růžových či bílých zvonkovitých květů, vydávajících po otevření zvláštní ovocnou vůni.

Z celého zmateného vyprávění jste asi pochopili, že C.sarcocaulis je naprosto nenáročná rostlina, vhodná pro začínající bonsajové nadšence, což je způsobené i schopností rostliny zakořenit z jakékoliv části svého těla – listu, větve. Zkrátka, co padne na zem, to zakoření.

Na podobných rostlinách se pak můžeme učit záměrnému tvarování, když pozorujeme rozvětvování za každým zaštípnutím (podobně skvělá je i zmiňovaná C.ovata). Ten, koho to baví, se vyřádí dosytosti. A ty jednoduché květy jsou už jen cukrátkem za naši péči – nebo nepéči ? R.

Summary:

Description ans experiences with growing of shrubby Crassula sarcocaulis.

Fotografie 2:

1. Rostlina s květy (Plant with flowers)

2. Poupata (Buds)

3. Květenství (Inflorescence)

4. Detail květu (Detail of flower)