ZEL(e)NÉ LISTY

Crassula ovata (Miller) Druce (1917) - tlustice s několika prvenstvími

Fotografie 1:

1. Crassula ovata

2. Semenáček C.ovata (The young seedling of C.ovata)

............................................................................................

Článek o této krasule jsem dlouho odkládala. Pravděpodobně jste ji našli v každé publikaci o sukulentech. Je to tedy nejobyčejnější krasulka, jakou znám (první prvenství). Zahlédnete ji na spoustě okenních parapetů, často i u lidí, kteří o sukulentech mnoho nevědí, přesto mají rostliny rádi, ať už jsou suchomilné či vlhkomilné. Já jsem ji v úplných prvopočátcích svého sukulentaření dostala od kaktusáře Jaroslava Krásného (další prvenství – moje první krasula) a nebyla to rostlina ledasjaká. Pečlivě zaštipovaný stromeček se ztloustlými listy oválného tvaru o výšce asi půl metru (kmínek měl už možná 5cm v průměru – u starých exemplářů může mít i přes 20cm – průměr hodný kdejakého stromku) měl Jarda vyletněný na zahradě u domu ve volné půdě a dobře si pamatuju, jak ho bez mrknutí oka vytrhl a podal mi ho v důvěře, že se i coby začátečník o něj dobře postarám. Snažila jsem se, seč se dalo, v létě jsem ho měla na balkóně, v zimě v blízkosti balkónového okna podle pěstitelských knih úplně nasucho. Přerostlé a přebytečné větvičky jsem v dobré víře nepravidelně odstraňovala, aby se tvar nezvrhnul v nevzhledné houští. Téměř všichni máme své kytičkové hrobečky až hřbitůvky - po několika letech jsem jednu zimu suchem scvrklou a vlnatkou napadenou krasulku ke své lítosti umořila, takže mi z ní zbylo jen pár odlomených větviček, zapíchnutých do substrátu. Po pravdě řečeno, ani jsem se moc o záchranu nesnažila.

V té době jsem totiž ve své začátečnické pýše tímto „obyčejným“ druhem mírně opovrhovala – přeci nebudu pěstovat to, co pěstuje každý. Jak jsem již několikrát uvedla, dodnes se za podobné myšlenky hluboce stydím, vím, že žádná sukulentní rostlina není obyčejná a zaslouží si své místo na slunci. Pokud na některé z nich nemáme místo, či se nám z nejrůznějších důvodů nehodí, není nic snazšího, než je darovat někomu, komu udělají radost, tak jako mně C.ovata (někdy také ve starší literatuře uváděná pod mnoha synonymy- např. C.portulacea či C.obliqua) udělala tehdy u Jardy na dvorku.

Od té doby jsem se vždy alespoň jednu rostlinu z oněch odlomených větviček snažila udržet při životě, i když vždy byla tak trochu v pozadí za „vzácnějšími“ a hůře dostupnými druhy. Nemusím asi připomínat, že nikdy nekvetla, navíc vždy velice rychle odrostla velikosti květináče, v kterém jsem ji pěstovala. Vzpomínám si, že dokonce několik měsíců musela růst téměř naležato, protože jsem si jejího povalení za ostatními většími druhy zkrátka nevšimla. Vydržela takřka vše a kupodivu se mi letošní předjaří kupodivu „odměnila“ prvním květenstvím. Řekla si jím o mou pozornost, vysvobodila jsem jí ze změti ostatních, obrala o suché listy, odlámala jsem přebytečné větvičky a rázem se z ní vyloupla zmenšenina onoho prvního stromečku. Aby toho nebylo málo, květy jsem „ošmrdlala“ a po odkvětu jsem posbírala i pár semen.

Zde by měl tento minipříběh klasicky končit. Nekončí. Všichni dobře víme, jak se dá tato rostlina – největší ze všech druhů krasul (v přírodě přes dva metry výšky – opět prvenství) množit. Zkrátka zakoření z každé odlomené části, ať už je to část stonku, větve či list – prostě je to téměř nezničitelný nezmar. I já teď mám pár z nutnosti odlomených bočních větví, které budu muset někomu vnutit a vysvětlovat, že zrovna bez C.ovata z Východního Kapska a provincie KwaZulu- Natal není sukulentář sukulentářem. Mým asi nejšílenějším počinem (protože skoro bezdůvodným) je výsev oněch několika semen, které po odkvětu zůstaly. Nakonec viděl někdo z vás druh C.ovata při klíčení? Já do nedávna nikdy a teď už můžu říct, že letošní jaro poprvé ano. Už nyní se těším na první pravé listy, na to, jak rychle bude tento vzrůstný druh jako semenáč přirůstat, zkrátka na proměny, o které se připravíme nekonečným řízkováním.

Tato nejobyčejnější krasulka – tlustice mě přiměla k zamyšlení nad tím, co pro nás pěstování sukulentů znamená, že to má být radost, inspirace, zábava, trocha experimentování, někdy odvahy a nakonec i pokory před přírodou a před zázrakem života. Jen to všechno dohromady nás podle mne může posunout někam dál, v životě i v našem koníčku… R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Crassula ovata.

Fotografie 2:

1. Detail listu (Detail of a leaf )

2.+ 3. Květenství C.ovata (The inflorescence of C.ovata)