ZEL(e)NÉ LISTY

Crassula orbicularis L. (1753)

Fotografie 1:

1. Crassula orbicularis v. orbicularis - krátce u nás ve sbírce

2. Nerozvité květenství

3. C. orbicularis dnes

.......................................................................................................

Máme ve sbírce řadu rostlin, u kterých existuje v rámci jejich druhu několik variet či poddruhů. My někdy vlastníme jen jednu z nich, tudíž psát pak o základním nebo celém druhu je docela opovážlivé, jelikož jej nepředstavíme uceleně a dostatečně reprezentativně (což bychom rádi). Několikrát jsme tak již v minulosti učinili, přestože to cítíme jinak. Často se to však stalo z čiré radosti ze zajímavé rostliny či netrpělivosti počkat si, až si k nám najdou cestu další podoby konkrétního druhu. Svoji i trochu pochopitelnou ukvapenost se snažíme omezovat a dle mého názoru by se měla na ZL postupně úplně vyloučit.

Crassula orbicularis je jednou z prvních vlaštovek omezování výše popisované netrpělivosti. Když jsem si před mnoha lety na jedné pražské výstavě kupovala za pár korun hezkou bezejmennou rostlinku, „vyvedenou“ v krásných pastelových barvách, bylo mi jedno, jak se jmenuje a co to vlastně vůbec je. Růžicovitá rostlinka ještě tentýž rok vykvetla a vzápětí bohatě odnožila do menších růžiček. Už tehdy jsem zapřemýšlela, zda bych o ní nezkusila něco napsat, takže jsem zapátrala a zjistila si, že se velmi pravděpodobně jedná o krasulku se jménem Crassula orbicularis v. rosularis. Prozradilo je typické rozvětvené květenství s hloučky drobných bílých květů a hlavně zvláštní žlutozelená barva listů s něžně růžovou spodní stranou. Napsala bych po pravdě, že se mi ulevilo, že to není žádný kultivar, ale to bych mohla okamžitě pohoršit jejich zastánce. Nechci je touto větou podráždit, uznávám, že u řady pěstitelů – estétů (nemyslím to ironicky, ale jako terminus technicus) mají kultivary své nezpochybnitelné místo; prosazuji proto raději názor: každému, co jeho jest. Zkrátka já jen za sebe je nemusím a když už se ke mně nějakou spletitou cestou dostanou, většinou je jako dárky dávám dál těm, kterým udělají radost. Ale to už o mně víte.

Počkala jsem si a od loňského léta je součástí naší sbírky i typová Crassula orbicularis. Opět musím začít ze široka. Tak jako Jirka nikdy neskrýval svůj obdiv k velikánům našeho rostlinkového světa, ať už klasického, cibulového či sukulentního, i já jej neskrývám a ráda přiznávám, že mě jako kaktusáře – sukulentáře – greenhorna ze všeho nejvíc ovlivnily popularizační knížky Honzy Gratiase. Bez nich bych nikdy nebyla tam, kde jsem dnes. Je možné, že kdyby v čistě kaktusovém českém světě tehdy existovala propagátorská osobnost jeho typu, dnes bych byla obklopená téměř čistě kaktusovou sbírkou a na nekaktusové sukulenty koukala s určitým despektem. Takto můj obdiv patří všem rostlinám, které se naučily nějakým způsobem vzdorovat suchu a je mi jedno, jakým způsobem to dělají, kde rostou, jak vypadají a do jaké čeledi patří (pořadí je čistě náhodné).

Vloni se nám podařilo navštívit Honzovu sbírku, která je rozsahem a pestrostí podobná té naší a tam jsem také našla zmiňovanou C. orbicularis. „Typovka“ teď v zimě vykvetla, potvrdila květenstvím úzkou příbuznost s C. orbicularis v. rosularis, nakvétající ve stejnou dobu. Mohlo začít porovnávání obou rostlin. C.orbicularis je v mých očích pravidelnější, poslušně skládá své listy do úhledných růžic a po čase začne vyhánět dlouhé tenké výběžky s dalšími růžicemi do všech stran kolem sebe. Takto si brzy vynutí buď nádobu s větším průměrem, nebo nemilosrdné olámání. C. orbicularis v. rosularis je barevnější (růžová barva spodní strany listů je více než vzhledná) a míň učesaná, užší listy jsou střapatější a vzhledem k odnožování od báze rostliny i tak nějak košatější. Právě absence dlouhých výběžků je kromě barevnosti a vzhledu růžic hlavní rozdíl obou variet.

Pěstování je nasnadě, pokud si zjistíme původ C. orbicularis. Pochází z oblasti letních srážek – z jihu Kapska až po Natal (vše v Jihoafrické republice). Hlavní zálivku tedy provádíme od jara do podzimu, i když já osobně přizalévám i v zimě a rostlinám to nijak nevadí. Množení je jasné – nejsnáze odlámáním odnoží. Monografie o krasulách zmiňuje existenci několika kultivarů, které si už snadno na netu dohledáte sami. R.

Fotografie 2:

1. Květy C. orbicularis v. rosularis

2. Crassula orbicularis v. rosularis s květenstvím