ZEL(e)NÉ LISTY

Crassula mesembryanthoides (Haw.) Dietr. (1840)

Fotografie 1:

1. Crassula mesembryanthoides

2. Detail sklovitých chlupů

.................................................................................

Přestože se s květy na krasulkách můžete setkat vlastně po celý rok, asi nejmasívněji kvetou v tuto dobu. Pokud máte nejrůznějších druhů víc než jednotkový počet, můžete zahlédnout květenství v různých fázích vývoje – rodící se, v plném rozpuku i silně za zenitem. Je pak těžké se pro nějakou z nich rozhodnout; každá má něco do sebe: tvar či barvu listů, jejich celkovou kompozici, při bližším pohledu zvláštnosti na listech: průduchy, tečky, ojínění, ochlupení, obrvení a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Dnešní druh, který jsme dostali jako dárek od Pepíka Skály, má podobných zvláštností několik.

Už samotný vzhled druhu Crassula mesembryanthoides je typický, protože krátké sklovité chloupky na cylindrických listech zase tolik jiných druhů nemá. Rostlinka, pocházející z jihoafrické provincie Východní Kapsko, vytváří až 40 cm vysoké keříčky. Jednotlivé vzpřímené větvičky jsou nahoře dužnaté, níž později dřevnatí, tmavnou a po odlámání starých zaschlých listů připomínají chlupaté, pravidelně zaškrcované drátky. Úseky mezi jednotlivými páry přisedlých listů (internodia) mohou být různě dlouhá – záleží na množství světla, které rostlině poskytneme (při nedostatku se prodlužují). Koncem léta či teď na podzim se vrcholy některých větví prodlužují i z jiného důvodu – začínají se rodit květní lodyhy, nesoucí chocholíky krémově bílých květů. Pokud budete čekat na jejich otevření, nedočkáte se, protože zůstávají sevřené do jakýchsi trubiček.

Literatura uvádí kromě základního poddruhu C. mesembryanthoides subsp. mesembryanthoides i druhý poddruh hispida, lišící se delšími, protáhlejšími listy a hlavně velmi krátkými internodii, takže rostlina se skoro vůbec neprotahuje do výšky.

Výhodou je, že rostlina nemá žádné speciální nároky na pěstování, vystačí si s naprostým málem: trochou propustného substrátu, minimem zálivky a vůbec se nezlobí, když na ni nějakou dobu zapomenete – přijde jen o nejstarší listy, z nichž nějakou dobu čerpá scházející vnější energii. V tom se tolik podobá rostlinám z rodu, který jí dal jméno (Mesembryanthemum).

Na závěr musím varovat začátečníky, že se mohou setkat s krasulkou podobného jména – C. mesembryanthemopsis. Nejedná se o překlep či omyl, je to totiž jiný druh úplně odlišného vzezření (rostlina roste v úrovni terénu a nevytváří viditelné stonky). Je také podstatně náročnější na pěstování a v jejím případě stačí několikrát špatně a v nevhodnou dobu zalít a můžete o ni brzy přijít. V tomto ohledu je dnešní C. mesembryanthoides více odolná na naše pěstitelské přehmaty, navíc jde v případě potřeby odřízkovat a zachránit pro další pěstování. R.

Fotografie 2:

1. Květní lodyhy C. mesembryanthoides

2. Dřevnatá část stonku

3. Květenství

4. Crassula mesembryanthemopsis