Crassula barbata
Crassula barbata Thunberg
V dobách, kdy jsem měla sukulenty
všemožně po oknech panelákového bytu, jsem si spoustu rodů a druhů nemohla dovolit. Patřily mezi ně i nádherné kompaktní krasulky, jelikož některé z nich jsou známé svým urputným růstem zrovna v tu část roku, kdy je u nás nejméně světla – tedy v zimě. Jednostranné světlo a ještě k tomu s ubývající intenzitou by znamenalo totální a nenávratnou deformaci těchto rostlin, a tak jsem si je raději rozumně odpírala. Situace se nezlepšila ani v okamžiku přestěhování do domečku se zahradou,
protože se kytky musely na podzim sklízet do ještě více nedostatečně osvětlených prostor chodby s jediným oknem na západ. Obrat nastal s vybudováním našeho polykarbonátového „tunelu“ u domu. Oba s Jirkou jsme začali pošilhávat po tom, co jsme si předchozí roky museli odpírat. U mě to kromě jiného byly právě jmenované kompaktní krasulky.
Jednou z nich je i nádherně „vousatá“ Crasula barbata. Za slovem vousatá si stojím, je to doslovný překlad druhového jména. Získala jsem jí spolu s dalšími parádními rostlinami výměnou za několik semenáčků Haworthia blackburniae v.graminifolia. Neměla sice moc kořenů, ale záhy si je vytvořila. Tato 
krasulka, pocházející z jihoafrických provincií Západní a Severní Kapsko, není lehký oříšek ani ne tak k rozlousknutí, jako spíš k pěstování. Má svoje vrtochy, které není radno podceňovat, jinak se sevřená vousatice změní v lepším případě v rozpláclou ošklivku, v horším případě v hromádku shnilých chlupatých listů.
C.barbata roste většinou v soliterní kompaktní růžici. Když začneme zalévat víc, než je zdrávo, listy s půlcentimetrovými docela tuhými štětinami se rozprostřou do stran a odhalí se tak plochy světlezelených listů. Podobný proces můžete znát, pokud vlastníte nějakou rostlinu s měkčími listy z rodů Echeveria či Haworthia. Pokud se tak stane na 
ostrém slunci, může dojít k popálení citlivých tkání, nezvyklých vystavovat se slunci na odiv, proto raději rostlinu umístěte mezi vyšší rostliny, aby dostávala jen světlo částečně odstíněné. Asi nejošklivější je rostlina v okamžiku, kdy se rozhodne jít do květu. Listy se prodlouží, zřídnou a krasulka veškerou sílu napře do růstu terminálního květenství až
Nové boční růžičky se dají odlámat a znovu zakořenit, z čehož soudím, že moje C.barbata původně bez kořenů mohla být právě takovým „levobočkem“. Někde 
jsem dříve četla, že je rostlina pravděpodobně samosprašná, pospíšíme- li si tedy s výsevem semen, které brzy ztrácejí klíčivost, můžeme získat podstatně početnější potomstvo, pokud ovšem od citlivých semenáčků zaženeme plísně, hnilobu a mršky larvy smutnic.
V Eggliho encyklopedii se píše, že má C.barbata kromě základního druhu ještě jeden poddruh – brownii, který má o dost kratší okrajové chlupy (do 1mm). Vím tedy jistě, že mám základní C.barbata ssp.barbata a myslím, že za nějakou tu přebytečnou H.graminifolia určitě stála. R.
Fotografie:
1. - 2. Crassula barbata
3. Detail růžice v přípravě na květ
4. Detail listů
5. C.barbata v květu
6. Květenství
7. Květy před úplným otevřením
