ZEL(e)NÉ LISTY

Crassula alba Forsskål (1775)

Fotografie 1:

1. Crassula alba aff. v. parvisepala

2. Detail okraje listů

.............................................................

I když naše políčko krasulek téměř nerozšiřujeme, občas někde zahlédneme nějakou, u které zvítězí obdiv nad vědomím, že už nemáme místo na nové rostliny. Dnešní Crassula alba jsem zahlédla před několika lety na stole Lothara Böhnische při prodeji na Otvírání sezóny ve Dvoře Králové a spolu s několika dalšími rostlinami jsem podlehla pokušení si je pořídit. A jak už to míváme ve zvyku, díky intenzivnímu kvetení od konce letošního léta jsem se rozhodla najít si o ní nějaké informace a představit jí na stránkách ZL. Pomohla mi v tom monografie G. D. Rowleyho, věnovaná rodu Crassula a hlavně o něco aktuálnější (i když dnes už vlastně také postarší) encyklopedie Crassulaceae od U. Eggliho, kde se rodu Crassula věnoval slavný E. van Jaarsveld.

Druh se vyskytuje na rozsáhlém území od jižní až po východní Afriku (Rowley uvádí i Jemen a Arábii). Krasulka vytváří růžice spirálovitě rostlých listů kopinatého tvaru a variabilní velikosti (6-17cm x 0,5- 1,5cm). Barva je povětšinou zelená, občas se vyskytují červené znaky. Okraje listů lemují kratičké řasnaté chloupky, zřetelné hlavně při pohledu zblízka. Květenství ve tvaru hustěji nahloučené laty vyrůstá ze středu listové růžice, kališní lístky květů jsou ve tvaru trojúhelníku s různě širokou základnou. U báze spojené okvětní lístky bílé až červené barvy se buď rozevírají do stran, nebo se ohýbají nazpět. Zajímavostí je, že květ velmi výrazně voní, láká proto hmyz lačnící po nektaru, ať už jsou to v létě včely, nebo u nás ve skleníku i samci čerstvě vylíhlých komárů. Sprašování však nenechávám na okřídlencích a raději jej provádím uměle.

Velikost areálu a dlouhá doba, po kterou je druh znám, vedly zákonitě k tomu, že v sedmdesátých letech minulého století k základní C. alba v. alba přibyly další dvě variety: v. pallida a v. parvisepala, lišící se velikostí a tvarem kališních lístků. C. alba v. pallida (pallida znamená bledá) by se měla vyskytovat na skalách a skalních římsách v jihoafrické provincii Mpumalanga a severovýchodě Swazilandu. Kališní lístky na letních květech by měla mít krátké (do 2mm), krémové až žluté okvětní lístky (do 4mm) se rozkládají do stran. C. alba v. parvisepala (parvisepala znamená s malými kališními lístky) pochází ze stejné oblasti jako v. pallida a roste spíš na horských loukách. Květy se objevují oproti v. pallida až do podzimu. Kališní lístky do velikosti 3mm se oproti základní v. alba ke konci nezužují, okvětní lístky bílé až růžové barvy se na koncích ohýbají nazpět. Naše C. alba je velmi pravděpodobně C. alba v. parvisepala, ale bez znalosti původu se to neodvážím tvrdit jednoznačně. Je však natolik atraktivní, že od nás putovala i do zahraničí, když si o ni řekli návštěvníci z Belgie a Holandska. Letos na kvetoucí rostlině očekávám i semena, při teplém počasí se snažím o umělé sprašování a vypadá to, že úspěšně. Bude mě zajímat, zda pozdější potomstvo ponese znaky mateční rostliny a bude mít atraktivně potečkované listy. R.

Fotografie 2:

1. Květenství v současnosti

2. Otevření prvních květů