ZEL(e)NÉ LISTY

Cotyledon orbiculata Linné (1753) aneb je libo přírodní bradavičník?

Fotografie 1:

1. + 2. Cotyledon orbiculata, Highland, Cape Colony, RSA

.................................................................................................

Přestože několik rostlin tohoto druhu vlastním už dlouho a přestože, některé z nich už někdy kvetly, ani trochu se mi nechtělo pokusit se o něm něco napsat. Je totiž natolik variabilní, že to nebude vůbec jednoduché a vždy  se při tom budu pohybovat tak trochu na tenkém ledu. U jiných druhů kotyledonů je vše jasné: druh s maximálně jednou další varietou, s jasně definovanými znaky a jen mírnými odchylkami, prostě radost psát bez onoho nepříjemného šimrání v zádech, že jste možná úplně vedle…

Pro detailisty a jiné akurátníky (nemyslím to nijak pejorativně) musím dodat, že protentokrát vyjdu z popisů a obrázků ve dvou pro tento rod zásadních knihách: v Eggliho encyklopedii Crassulaceae, kde tento rod zpracoval E. van Jaarsveld, a v publikaci Cotyledon a Tylecodon od E. van Jaarsvelda a D. Koutnika s obrázky od úžasné Elisy Bodley. Informace v obou publikacích si docela hrají do noty (je to pochopitelné vzhledem k jednomu společnému autorovi), což jako snad jediné pomáhá v utvoření nějakého uceleného obrázku o druhu C. orbiculata.

Mojí první rostlinou C. orbiculata byl C. undulata (což je neplatné jméno dnešního C. orbiculata var. oblonga), nakoupený před asi 14 lety u Honzy Gratiase. Na  návštěvu jeho sbírky vzpomínám se silnou nostalgií, jednalo se o můj první kaktusářský zájezd a sbírka Honzy mi tehdy naprosto učarovala, možná i poznamenala můj další pěstitelský vývoj, do té doby silně ovlivňovaný výhradně mými kaktusářskými přáteli. Dodnes si dobře pamatuji, co jsem si u něj nakoupila: Cotyledon undulata, Crassula brevifolia a Sedum multiceps. Tehdejší C. undulata sice už nemám (skončil v botanické zahradě, protože se mi na severozápadním panelákovém okně nehezky vytahoval), ale před několika lety jsem si ho opět pořídila a nedlouho na to k němu přibyl další s růžovými zvlněnými okraji listů od Ády Tomandla.

Další formou C. orbiculata byly 3 úzkolisté rostliny, dvě od Fandy Veselého a jedna coby výměnný kousek z botanické zahrady. Posledním C. orbiculata je nádherná kompaktní rostlina s téměř okrouhlými listy od Ládi Soukupa, tentokrát dokonce se známou lokalitou. Vloni 3 z rostlin vykvetly, udělaly semena a vyloženě si říkaly o nějaké písemné zpracování. Nezbylo, než otevřít literaturu a pokusit se něco nastudovat.

Fotografie 2:

1. C. orbiculata s úzkými listy

2. C. orbiculata - květenství následující rostliny

3. Další C. orbiculata s úzkými listy

.................................................................................

Cotyledon orbiculata z jihu Afriky je keř až 1,5 m vysoký s listy nejrůznějších tvarů (obvejčité, čárkovité i okrouhlé na konci se špičkou či bez) a velikostí.  Rovněž co se týče povrchu se připouští listy hladké i chlupaté. Květenstvím, vysokým až 100 cm je lata s květy různých barev (žlutá, oranžová až červená).

Typová varieta C. orbiculata má zploštělé listy občas s mírně zvlněnými okraji. Květenství bývá vysoké do 40 cm. Pochází z oblastí jižní Angoly, z Namíbie a Jihoafrické republiky. C. orbiculata var. dactylopsis z jihoafrických provincií Northern Cape a Free State se od typového C. orbiculata liší krátce zvonkovitými žlutými květy s červenavými proužky (kvete na jaře a v létě), ojíněné listy jsou čárkovitě kopinaté (velikost 13 x 1,3 cm), na koncích špičaté s červeným výrůstkem. C. orbiculata var. flanaganii z jihoafrické provincie Eastern Cape dorůstá až 75 cm, ojíněné čárkovité listy rostou v přeslenech po trojicích (velikost 15,5 x 1 cm), oranžovočervené květy se objevují uprostřed léta. Nejvíc různotvará co se týče listů je další varieta: C. orbiculata var. oblonga z jihoafrických provincií Eastern Cape a Northern Cape, svědčí o tom množství jmen kotyledonů, zahrnutých pod tuto varietu (např. undulata, canaliculata, canalifolia, viridis, crassifolia, cuneiformis, galpinii atd. atd.). Tuto varietu rozeznáte podle charakteristického vyboulení střední části květní trubky (velikost květu 35 x 12 mm), barva květu  je oranžovočervená (výjimečně i žlutá) a květy se objevují od zimy do jara. Existuje množství kultivarů (nebudu je ani jmenovat) a určitě docházelo i k pěstitelské selekci. Formy s velmi zvlněnými hranami listů, šířené jako C. undulata, jsou možná na efekt vyselektované formy této variety. C. orbiculata var. spuria z oblasti Succulent Karoo v provincii Western Cape, se od základního C. orbiculata liší prodlouženým květenstvím (až 120 cm), květy jsou červenavé (výjimečně i žluté). Listy jsou lopatkovité, tupě zašpičatělé.

Když se zadíváte na rok prvního popisu C. orbiculata, může vás napadnout, že tento druh patří k nejdéle pěstovaným druhům sukulentů na evropském kontinentu. Bez zajímavosti není ani medicínské využití tohoto druhu. Jak napovídá titulek článku, domorodým africkým obyvatelům slouží jako přírodní prostředek k odstraňování bradavic a kuřích ok. Jednoduše naříznou list tak, aby vznikla co největší plocha, řeznou ranou list položí na bradavici a pak přilepí. Takto list nosí několik dní a pravděpodobně to účinkuje (jinak by to asi nedělali).

Všechny rostliny tohoto druhu zalévám celoročně, jen v zimě podstatně méně (přeci jen substrát v chladnějším a méně větraném prostředí pomaleji vysychá), když se mi zdá, že se rostlina moc sesychá. Už jsem psala, že vloni kvetly tři rostliny – koncem léta C. orbiculata s úzkými listy a na podzim oba C. orbiculata s listy silně zvlněnými. Povšimněte si, jaké jsou rozdíly v květech – u úzkolisté rostliny se jedná pravděpodobně o úzkolistou formu základního C. orbiculata, kdežto vyboulení střední části květů forem se zvlněnými listy ukazuje na C. orbiculata var. oblonga. Rostlina s listy okrouhlými je asi taktéž základní C. orbiculata, ale potvrdí se to, až rostlina nakvete. Zrovna tak až teprve po nakvetení přesněji dourčím další dvě úzkolisté rostliny. Všechny rostliny jsem samosprášila (rostliny se v době kvetení nesešly), šlo to naprosto bez problémů z květu na květ, podobně jako u tylekodonů. Vzniká velké množství semen, další potomstvo je tedy zajištěno. Jinak se dají cotyledony množit i stonkovým řízkováním. Asi nemusím upozorňovat na opatrnost při práci s rostlinou – jedna z největších ozdob – voskový povlak listů je neobnovitelný, pokud ho setřete, bude to navždy vidět.

Uf, nebylo to dnes vůbec jednoduché a určitě jsem nevyčerpala vše, co by se o tomto druhu dalo říct či napsat. Ale není naším cílem předhánět se v délce textu, to bych vás také mohla nakonec uspat, a Cotyledon orbiculata si to určitě nezaslouží.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Cotyledon orbiculata and it´s varietes.

Fotografie 3:

1. Cotyledon orbiculata var. oblonga - kultivary (cultivars)

2. Cotyledon orbiculata var. oblonga - květenství (inflorescence)