Commiphora capensis
Commiphora capensis Engler
Fotografie 1:
1. Listy (Leaves)
2. Commiphora capensis
...........................................
Zcela jistě by se v našich zemích (před i za řekou Moravou) našlo povícero povolanějších odborníků na bonsajovité dřeviny z čeledi Burseraceae, ale když oni jsou tak skoupí na psané slovo , že nezbývá, než aby občas slůvko utrousili i méně znalí pěstitelé. Dnes například já. Protože jsem jako sukulentář objevil dříve Afriku než Ameriku, mám tak nějak bližší vztah k africkým „burserám“- čili komiforám (takhle napsaná Commiphora vypadá úplně jako středověké zaklínadlo). Jsou to povětšinou dřeviny rozměru stromů, několik z nich dosahuje velikosti jen keřů. Tohoto keřového rozměru dosahuje i popisovaná Commiphora capensis, dokonce monografie o stromech jižní Afriky ji vůbec nezmiňuje. Rod Commiphora se od Namibie přes JAR a Madagaskar vyskytuje do východní Afriky až někam pod Egypt. Její pryskyřice právě z těch severních krajů sehrávala významnou úlohu při náboženských obřadech.
Přesto, že druhové jméno „capensis“ = kapská by ukazovalo na výskyt někde v blízkosti všech těch slavných jihoafrických mysů, tenhle komiforový keřík si spokojeně roste v Namaqualandu, v relativně malé oblasti na hranicích JAR a Namibie. Už jen z tohoto údaje lze vyvodit, že je to dřevina lehce extrémní a suchu a horku přizpůsobená. A je to skutečně tak, ona je C.capensis taková „divná“. Jakoby je všechno v pořádku – kůra se papírově loupe, pryskyřice zajímavě voní, ale ten růst je takový nestandartní…. Dokonce bych to popsal nějak tak, že tato komifora se nevětví, ale „trčí“! Nové větve se k těm původním staví do takových divných geometrických, nepravděpodobných úhlů. I když nejsem zastáncem tvarování větví u bonsají pomocí drátů a jiných pomůcek, domnívám se, že by si to tahle komifora stejně nenechala líbit a rostla by si stejně podle sebe. Jak si správně všiml přítel Honza Gratias ve svém článku na jiném (dobrém) webu, roste C.capensis doopravdy hodně pomalu.
Já jsem si zase všiml, že si tato rostlina přes léto (v zimě naštěstí spořádaně bezlistově odpočívá) dělá trochu co chce (připomíná to vzdáleně svéhlavost mexického Pachycormus discolor). Podle nějakého vnitřního klíče se olisťuje a odlisťuje jak je jí libo. V těchto dnech se například v našem skleníku znovu nečekaně oblékla do nových lístků. Ty jsou drobné, tri-foliátní a lehce krepované na okrajích se zvýrazněnou středovou linií. Zatím vzhledem k jejímu mladému věku (u mě je teprve 5 let a povyrostla tak o polovinu) neočekávám žádné květy, stejně by to asi nebylo moc platné, neb literatura praví, že není samosprašná.
Stejně ji pro její odlišnost a bizardnost mám rád a těším se kdy a čím mě zase překvapí. Pokud na ni někde v nabídce rostlin narazíte, zkuste si tento namaqualandský myrhovník pořídit a pěkných pár desítek let se těšit ze svérázného stromečku, přizpůsobeného svéráznému prostředí jihoafrické polopouště. J.
Summary:
Description and experiences with growing of south-african Commiphora capensis from family Burseraceae.
Fotografie 2:
1. Kůra (Bark)
2. List (Leaf)
3. Commiphora capensis