Cissus cactiformis
Cissus cactiformis Gilg. (1895)
Fotografie 1:
1. Cissus cactiformis - stonek s listem
2. Květenství
....................................................................................
Myslím si, že pro některé z vás bude následující povídání pověstným nošením dříví do lesa. Rostlina, o které se chystám psát, se objevila ve speciálu časopisu Kaktusy o sukulentech z čeledi Vitaceae (dostávají jej předplatitelé, nebo si tento konkrétní Speciál můžete objednat u nás). Vše důležité zde bylo řečeno, přesto si ji vybírám znova. Udělala totiž od té doby jistý drobný pokrok, stojící za zaznamenání.
Silné hranaté stonky se zaškrcením v nodiích (místa, odkud na stonku vyrůstají nové listy, květenství či po nahřížení nové kořeny), odlišující tento druh od mnohem subtilnějšího C. quadrangularis, už znáte ze speciálu, stejně jako květy, které se stihly otevřít ještě před uzávěrkou. Dnes, kdy jsou všechny již dávno odkvetlé, květenství však na rostlině stále ještě je, nese totiž několik polokulovitých bobulí, pomalu měnících barvu ze zelené do červenofialové. Netuším, zda plody stihnou dozrát, tepla venku kvapem ubývá a teplota ve skleníku nemusí být dostatečná. Sprášení jsem nijak nepomáhala, vše má na svědomí pravděpodobně nějaký hmyz. Vzhledem k tomu, že jiná „vitácka“ v okolí nekvetla, jde asi o opylení mezi květy jednoho květenství. Pokud sklidíme semena, určitě je zkusíme vysít, už jen pro odpověď na to, jestli budou klíčivá.
Pro úplnost zbývá dodat něco málo z „botanického pasu“ tohoto druhu. Cissus cactiformis jako až pětimetrovou liánu s různě hluboko vykrajovanými listy můžete potkat v zemích při východním pobřeží afrického kontinentu (pro puntičkáře podle encyklopedie vyjmenuju Somálsko, Etiopii, Keňu, Tanzánii, Mozambik, Zambii, Zimbabwe a Jihoafrickou republiku). Pro představu vzdálenost mezi různě narovnanými či zvlněnými hranami stonku čtvercového průřezu může být od 2 až do 8 cm (to bývá u těch nejstarších, často úplně zdřevnatělých článků). Délka článků může být až 17 cm - zkuste si ta hranatá „polínka“ představit. Musíte uznat, že oproti 1,5 cm maximální šířky u C. quadrangularis je to docela očividný rozdíl. Díky prolínání areálu výskytu obou druhů je klidně možné, že v přírodě samovolně vznikají hybridy mezi oběma druhy, jejich určování se pak může stát složitě rozlousknutelným oříškem.
Pěstování se zdá být snadné, u nás ve sbírce je to však trochu jinak. Protože šetříme místem, pěstovací nádoby rostlin mají jen tu nejnutnější velikost. Zrovna C. cactiformis by asi potřeboval větší kyblík, aby substrát umožňoval zadržovat déle vlhkost. To vše pochopitelně v růstové sezóně. Myslím si, že trochu vody dělá rostlině dobře i po sezóně, větší seschnutí jí neprospívá, i když ho asi dokáže přetrpět. Doslova se nabízí řízkování odlamováním článků, při troše trpělivosti jdou dobře zakořenit.
Připravte se, že se s dalšími „vitáckami“ budete na stránkách ZL buď znovu nebo i nově setkávat i v budoucnu. Rostliny této čeledi se nám docela zadřely pod kůži; daří se nám objevovat nové zajímavosti, nové druhy a třeba i jen neobvyklé formy již známých taxonů. Jirka při své oblibě tekuté podoby druhu Vitis vinifera se cítí v této čeledi jako ryba ve vodě a nalézání novinek se pro něj (a bohužel už i pro mě) stalo malou posedlostí. Snad se nám tuto vášeň bude dařit držet na uzdě, aby se nezvrhla v nekontrolovatelnou mánii... :-) R.
Fotografie 2:
1. Květenství s otevřeným květem
2. Plody
