ZEL(e)NÉ LISTY

Ceropegia rendallii N.E.Brown

Fotografie 1:

1. Ceropegia rendallii, Makhatini, RSA

2.Mladší květ (Younger flower)

3. Starší květ (Older flower)

............................................................

Je mi potěšením navázat na můj jakýsi, před časem uveřejněný úvod ke hlíznatým ceropegiím, které mě okouzlily svou podobností s cibulovinami a hlízami . Na mou asi slabým hláskem vyslovenou prosbu o případné příspěvky byla diplomaticky řečeno velmi slabá reakce, ve skutečnosti se nikdo neozval. Přesto se mé stádečko hlízek s liánovitými šlahouny, zvláštními květy a jmenovkami, začínajícími na rodové jméno Ceropegia, od té doby překvapivě rozrostlo. Pravda, musel jsem i klasicky zainvestovat (do klasických nákupů za hranicemi naší vlasti), ale přibyly i velmi vzácné kousky (ve stadiu hlízek i řízků) jako dárky od přátel. Zejména jeden přírůstek, původním původem z Madagaskaru a přechodným pobytem v Pardubicích, velmi potěšil (ještě jednou děkuji a brzo přijeď,B...).

Dnes však o první kvetoucí ceropegii z letošních přírůstků – Ceropegia rendallii. Přišla se jménem i lokalitou. Je to hlízka ze skupiny C.africana-multiflora-linearis, původem ze severu a východu JAR. Na severu zasahuje i do Zimbabwe a na východě ji lze najít v Kwa Zulu Natal a Swazilandu. Je poměrně dávno popsaná a tudíž známá a díky své příbuznosti tvoří v kultuře snadno hybridy s příbuznými sestřičkami. Proto není tak snadné sehnat ji takzvaně „čistou“ a lokalitní, bylo tedy pro „jistotu“ třeba sáhnout hlouběji do eurové kapsy.

Měla by mít hlízu o velikosti až 7cm v průměru, ta moje je tak asi v půlce maxima, do 4cm, je hladká a našedlá, drátovité kořeny vyrůstají po celém povrchu hlízy, který je povětšinou ponořen v substrátu. Takže na oku vystaveném temeni hlízy už je kořenů pomálu. Lijánovitý výhon, až metr dlouhý, není v žádném případě samonosný a okamžitě se pne po čemkoliv ve svém okolí. Listy jsou jednobarevné, srdčitého tvaru, shora řídce plstnaté a velikosti přibližně 1,5 x 3,0cm. Ty vyrůstají, jak je u ceropégií běžné, vstřícně v párech z tzv. kolínek, tedy míst kde později vyrůstají květní stonky a které jsou schopné po nařízkování a zasazení do vlhkého, nejlépe minerálnějšího substrátu vytvořit základ nové hlízky i s kořeny. Jak skvělé!

Největší ozdobou všech ceropegií, C.rendallii nevyjímaje, jsou pochopitelně květy, pro ceropegie principielně typické, ale zároveň až neskutečně různotvaré. Nejlépe je se pokochat fotografiemi z několika úhlů, pro tuto ceropegii je typická zelená stříška nad květem, srostlá z 5 dílků do nezaměnitelné podoby. Velikostně jde o 3cm velký květ, od bambulky po stříšku. Květů vyrůstá z jednoho místa postupně několik.

Pěstování bude stejně snadné jako u dalších ceropegií z této skupiny, z nichž je nejznámější a nejpěstovanější C.linearis se svým poddruhem woodii (česky také svícník). Mohou vegetovat i celoročně v teple, ale za cenu vyholených stonků. Navíc zde v zimě hrozí riziko odehnití hlízy. Přirozenější je dopřát této rostlině zimní odpočinek v podobě naprostého sucha (odeschnutí výhonů a zatáhnutí suché hlízy) a snížené teploty (pravděpodobně 10-15°C).

Tuším, že ne každému liána se svícníkovitými květy ulahodí, ale domnívám se, že zrovna hlízovité ceropegie si jistou pozornost pěstitelů zaslouží. A pro mě je to kousek fascinující milované Afriky, kterému když dopřeju trochu pevné opory, odmění se mi nevšedním kouzlem filigránsky propracovaných šperků z té nejlepší šperkařské dílny – přírody. J.

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Ceropegia rendalli from family Apocynaceae.

Fotografie 2:

1. Hlíza (Tuber)

2. Stonek, listy, květy (Stem, leaves, flowers)

3. Detail květu (Detail of flower)