ZEL(e)NÉ LISTY

Ceropegia leroyi Rauh & Marnier-Lapostolle

Fotografie 1 - Ceropegia leroyi

..............................................................

Pěstitel sukulentů, který začínal jako tzv. „okýnkář“, si často už napořád v sobě nese zálibu v miniaturách a drobných úsporných kytkách (mohu osobně potvrdit – pozn. R.). Nevadí mu práce s lupou ani pinzetou a květináč o průměru 5cm mu připadá jako ohromný pěstební prostor. Proto i u nás ve skleníku najdete vedle většiny středně urostlých sukulentů jen velmi málo urostlíků ale zato poměrně hodně miniaturních rostlin. Mezi ně patří nakonec i dnešní rostlina z rodiny madagaskarských ceropegií.

Ceropegia leroyi byla objevená (a popsaná) zmíněnými pány ze záhlaví v roce 1964 v oblastech středního Madagaskaru. Od té doby, co máme doma k dispozici klimaticko-vegetační atlas tohoto ostrova, vždy si jdu zalistovat, jakže to tam vypadá s teplotami a srážkami. A je pravda, že mi to docela pomáhá pochopit, proč se právě ta či ona kytka chová tak či onak. Oblast centrálního Madagaskaru je kromě nejvyšších nadmořských výšek také celoročně nejchladnější částí ostrova. Srážkově je tam celoročně průměr mezi 1500-2500mm/rok, ovšem s velmi výrazným a dlouhým půlročním obdobím sucha od dubna do října. Srážky tedy na centrální vrchovinu Madagaskaru dopadají od listopadu do března, konec dešťů na přelomu březen/duben je poměrně ostrý.

Mezi v poslední době oblíbené ceropegie z Madagaskaru patří C. adrianiae, C. armandii, C. dimorpha, C. petignatii, C. simoneae (a asi i další), všechny s velmi svérázným a nezvyklým habitem. Do této skupiny patří i vzhledově podobná Ceropegia leroyi, je to však ze všech zmiňovaných největší miniatura. Viděl jsem ji u několika pěstitelů, ale nikdy mě moc nenadchla svým tenkým výhonkovitým růstem. Dnes už tuším, že šlo pravděpodobně o řízky, které mají k tomuto růstu větší sklon, ale hlavně o důsledek trochu nesprávného pěstování. Neboť poté, co jsem vysel pár semen C. leroyi, užasl jsem, jak pěkná záležitost se ze semenáčků může vyloupnout. Možná i shoda náhod tvrdého, celoročně chladnějšího pěstování v našem skleníku společně s dlouhou pauzou v zálivce vlastně napomohla „správnému“ vzhledu rostliny, která v těchto dnech poprvé po 5 letech od výsevu vykvetla.

Vlastní květy nijak zvláštní nejsou (byť pro tvorbu semen pochopitelně nezbytné), daleko hezčí je „medúzovitý“ vzhled kytky, kdy z jakési hlavy, kaudexu či hlízy vyrůstá velké množství sice tenkých, ale zároveň krátkých výhonků. Tyto výhonky se částečně větví a po krátkou dobu na nich rostou i slabé protistojné lístky, po jejichž odeschnutí zůstávají na stonku bradavičnaté výrůstky. Výhony, které jsou předurčené ke květu, se více protáhnou a vztyčí. Velmi důležitá pro přirozený vzhled C.leroyi je ona dlouhá suchá pauza. Při ní dochází k postupnému zasychání nejdelších výhonů a zahušťování koruny. Velmi efektní je barva pokožky větví, která se mění v průběhu vegetace i podle množství slunce, které se jí dostává., a objevují se postupně šedivé i červenavé tóny na zelenavém podkladu.

Vyzkoušel jsem zakořeňování řízků, které je zcela bezproblémové, teď zbývá ověřit, jestli i tyto řízkovanci budou schopni časem získat vzhled semenáčů. Lepší by ovšem bylo, kdyby květy v obou sousedícíci květnících navštívil nějaký pracovitý hmyz a zařídil pár nových semen. Tak uvidíme, na rostlinách je ještě spousta květních puků a podzim je stále ještě občas slunečný…..J.

Summary:

Description and experiences with growing of Ceropegia leroyi from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Detail stonků a listů

2. Květ