ZEL(e)NÉ LISTY

Caralluma moniliformis P.R.O.Bally (1965) aneb jak může sukulent utéct hrobníkovi z lopaty

Fotografie 1:

1. Caralluma moniliformis s květem (C.moniliformis with flower)

2. Detail květu (Detail of flower)

......................................................................................................

V článku o houbových chorobách jsem už naznačovala, že naše Caralluma moniliformis si teď prožila nepěkné extempore. Ve chvíli, kdy jsem se kochala skupinkou našich „stapelek“, jsem si všimla výstražné černé barvy u krčku rostliny a vzápětí po ohmatání stonku mi bylo jasné, že se s rostlinou děje něco nekalého. Po vysypání rostliny ze substrátu bylo vše jasné – rostliny přišla o kořeny a hniloba postupovala dál do těla rostliny. Jak už jsem psala v „houbovém“ Jak na to, nezbývá, než neprodleně zasáhnout a v případě takové severosomálské vzácnosti, jakou je C.moniliformis, lze jen těžko doufat, že si ošetřené tělo (hniloba naštěstí nebyla tak daleko, aby prostoupila cévními svazky po celém stonku) vytvoří vlastní kořeny. Moc se mi hodilo, že jsem měla pár týdnů nachystané hlízy Ceropegia woodii (povysazené a napité), mohla jsem tedy přistoupit ke mnou tolik neoblíbenému naroubování rostliny, při kterém funkci původních kořenů přebírají kořeny náhradní – ty od hlízy C.woodii. Roubování je v takovém případě jednodušší o to, že podobně jako těla roubovacích opuncií u kaktusů, mají i hlízy C.woodii rozptýlené cévní svazky, nemusíte se tedy trefit svazkem na svazek, jak tomu bývá při roubování kaktusů třeba na klasický podnožový kaktus.

Ošeřená kytka putovala do tepla bytu (rána musí dobře zaschnout). Jestli se operace podařila se pozná až v okamžiku, kdy se rostlina začne přes náhradní kořeny napíjet. Je fajn, že nemusí přirůst celou plochou, stačí, když sroste část obou jedinců.

Čím je vlastně C.moniliformis tak zvláštní, že kvůli ní takto blázním? Když pominu fakt, že nepatřila k nejlevnějším rostlinám, které jsme si zhruba před rokem pořídili, je to i tím, že je to rostlina velice zvláštní, netradiční a také odborně řečeno heteromorfní (různotvará), k čemuž se dostanu záhy. V rámci stapeliovitých rostlin si prodělala chvilkovou nomenklaturní změnu, kdy ji před více než 10 lety přejmenovali na Spathulipetalum, aby se pak v Eggliho obsáhlé encyklopedii zase poslušně vrátila ke starému názvu Caralluma (čert ví, jestli už dnes zase není vše jinak). Rostlina má podivné druhové jméno, moniliformis znamená vypadající jako šňůra perel, jako náhrdelník. Pokud znáte trochu čeleď Aizoaceae, asi si vzpomenete na rod, zvaný Monilaria. Jsou to rostliny jak já říkám soudečkovitého růstu, kdy jednotlivé přírůstky jsou jakoby zaškrcované. Zrovna tak je tomu u C.moniliformis. Na první pohled sice čest svému názvu nedělá, základní stonek je hladký, čtyřžeberný, tlustý asi 2cm, žebra jsou na hrbolcích zabarvená do fialova, navysoké hrbolky na stonku jsou tupé a mírně nahoru zahnuté. Šupinaté listové zbytky vypadají nevýrazně. Ona citovaná šňůra perel se objeví v okamžiku, kdy se rostlina rozhodne kvést, protože vyžene jeden či několik nových dlouhých stonků, tenčích (do půl centimetru) a právě zřetelně zaškrcovaných vždy po necelém centimetru. Na těchto stoncích se pak objevují nevelké chlupaté květy zvenku zelenošedé a uvnitř kaštanové barvy, visící na tenoučkých stopečkách a houpajících se při každém ofouknutí. Jsou zajímavé i spojením ochlupených cípů koruny (nemusí být pravidlem, viděla jsem v literatuře i rozevřené).

Pěstování je podobné, jako u jiných citlivějších druhů, v letní sezóně mírná zálivka, od podzimu do jara nejlépe na vodu zapomenout. Pokud je rostlina po sezóně napitá, měla by tuhle pauzu hravě přežít. Po neopatrném zalití může dojít k tomu, k čemu došlo u nás. Substrát pro jistotu minerální, naše rostlina je v čisté pemze. Nemusím asi zdůrazňovat dostatek slunce.

Tím, že mám pro zajímavé a netradiční „stapelky“ slabost, uvítala bych, kdyby se co nejdřív projevil případný úspěch mé operace. Rostlina, zbavená přidržovacích gumiček zatím sice drží, ale já z pověrčivosti nechci nic zakřiknout a jsem připravená na případnou reoperaci. Jestli vás C.moniliformis alespoň trochu zaujala, držte, prosím, jí i mně palce, budeme to potřebovat… R.

Summary:

Description and experiences with growing of Somalian Caralluma moniliformis from family Apocynaceae.

Fotografie 2:

1. Rostlina s heteromorfií stonků (Plant with heteromorphic stems)

2. Květní stonek (Stem with flowers)

3. Základní stonek (Basic stem)

4. Roubovaná rostlina (Grafted plant)