Callisia navicularis
Callisia navicularis (Ortgies) D.R.Hunt –mexická sukulentní voděnka
Jestli se nemýlím, dnes asi poprvé na ZL zabloudíme do zvláštní čeledi Commelinaceae, patřící k jednoděložným rostlinám. Pokud by někomu vrtalo hlavou, jaký je rozdíl mezi jednoděložnými a dvouděložnými, tak se to dá asi nejjednodušeji popsat tak, že při klíčení jednoděložných mají semenáčky jen jeden první – děložní list a dvouděložné rostliny vystrčí při klíčení lístky dva. K jednoděložným patří např. také
cibuloviny, traviny, ze známějších sukulentů třeba rody Agave, Aloe, Haworthia, Dioscorea, Tillandsia, Dracaena atd. Ale vraťme se poslušně k nakousnutým Commelinaceae.
Tato čeleď v sobě zahrnuje několik rodů méně známých (Aneilema, Tripogandra) a 3 rody, v kterých se už občas vyskytují docela slušně „ztloustlé“ druhy: Callisia, Cyanotis a Tradescantia. Zůstanu v rodě Callisia a v něm jsem si pro 
dnešek vybrala k podrobnějšímu seznámení druh Callisia navicularis, který poprvé v roce 1877 popsal Ortgies jako Tradescantia navicularis, aby ji v roce 1983 D.R.Hunt podle některých znaků přiřadil k rodu Callisia. Rostlinám tohoto rodu totiž chybí zvláštní palisty u báze párových stopek pod květentvím a mají navíc odlišná semena a při opravdu podrobném zkoumání i jiný počet chromozómů. Další, podrobnější rozdělení druhu už by
asi na nás všechny bylo moc.
C.navicularis dnes pochází z východního a severovýchodního Mexika. Řadí se k listovým sukulentům, listy jsou člunkovitého tvaru s ostrou, mírně ven ohnutou špičkou. Zajímavé jsou dva druhy stonků – základní s hustě nahloučenými sukulentními listy a druhé s velkými vzdálenostmi (internodii) mezi objímavými listy. Vzpomínám si, jak jsem dříve protáhlé konce zběsile olamovala v domnění, že se mi rostlina nezdravě vytahuje, netuše, že tyhle stonky mají za úkol se zakořenit, produkovat nové větvičky a hlavně květenství. Letos na olamování nezbyl čas, takže mi konečně Callisia vykvetla fialovými, pro Commelinaceae typicky sestavenými květy.
V encyklopedii pana Eggliho je zajímavá poznámka, že první C.navicularis byla nalezena v 19.století údajně v Peru a dlouho pěstovaná v curyšské botanické zahradě, dnes však tento druh neroste ve volné přírodě nikde jinde než v Mexiku.
Nevím, zda má cenu zmiňovat se nějak podrobněji o pěstování, protože můj názor je, že tato rostlina je schopná růst snad ve všem, co jí nabídnete a pokud by nějak chřadla, dá se bez problémů opět nařízkovat a zkusit pěstovat v něčem jiném a jinde. Myslím si, že pokud C.navicularis ještě nemáte, pravděpodobně ji chtě nechtě dříve nebo později zdědíte, naleznete či dostanete darem, stejně jako my dva s Jirkou J. R.
Fotografie:
1.Callisia navicularis
2.Stonky
3.Stonky s dlouhými internodii
4.Odnože na stoncích
5.Listy
6.Květ
7.Zaschlá květenství
