ZEL(e)NÉ LISTY

Brachystelma longifolium (Schlechter) N.E.Brown

Fotografie 1:

1. Hlíza (Tuber)

2. Semenáče (Seedlings)

3. Brachystelma longifolium

.............................................

Pokud vám jméno rodu rostliny, o níž se chci mírně rozepsat, nic neříká, asi vám nejlíp napovím faktem, že nejbližším příbuzným je rod Ceropegia. Tady už jste asi trochu doma, protože většina z vás určitě zná běžnější svícník neboli Ceropegia woodii. Brachystelmy ze stejné čeledi Asclepiadaceae  (podle nového přeřazení odborníky Apocynaceae) jsou hodně podobné, většina z nich má podzemní hlízu, z které v sezóně vyhání poléhavé nebo vzpřímené olistěné stonky. Rozdíl je ve stavbě květů, kterým chybí pro ceropegie tak charakteristická úzká květní trubka, chránící pohlavní orgány a květ je doširoka otevřený. Tomu vlastně odpovídá i jméno rodu, řecké slovo brachys znamená krátký a stelma je koruna, spojení slov je nasnadě. Zajímavé ještě je dost široké pole rozšíření brachystelem: Afrika, Indie, Srí Lanka, východní Asie a sporadicky i Tichomořské ostrovy a severní Austrálie. Vidíte, že se tento rod nějakou náhodou vyhnul přední Asii a Madagaskaru. Rostliny mohou mít buď často jedlé hlízy s bílou a žlutou tkání, nebo i jen ztloustlé kořeny. Květy se objevují většinou v paždí listů, výjimečně na vrcholech sezónních stonků. Rod v sobě shromažďuje asi 120 druhů, takže byla jen otázka času, kdy se i my dva s Jirkou pokusíme nějaké sehnat a ty míň náročné zkusíme i pěstovat.

Asi bych však měla uvést konečně něco konkrétního, takže jsem si vybrala jednu z našich brachystelem: B.longifolium. Mezi kolegyněmi ze stejného rodu v naší sbírce není ničím výjimečná, snad jen tím, že nám po odkvětu vytvořila semeník. Ale nepředbíhejme událostem, nejdřív k samotné rostlině. Brachystelma longifolium pochází z Jihoafrické republiky a v literatuře se o ní mnoho nedočtete. Stonky, kterých je několik, jsou poléhavé a obrostlé protáhlými, úzce kopinatými listy. Drobné žlutozelené listy vyrůstají z axil listů. Pokud dojde ke sprášení, začne se vyvíjet pro stapeliovité tak typický luskovitý plod, složený ze dvou částí (klasické dva „rohy“). Dozrává poměrně dlouho a je dobré vystihnout okamžik prasknutí lusku, protože z něho vypadne řada hnědočerných zploštělých semen, vybavených stříbrným chmýřím. Když se chmýří uvolní ze zajetí plodu, rozevře se a každý závan větru ho roznese po okolí. Pro výsev semen chmýří nepotřebujete, takže pokud se rozhodnete pro výsev, chmýří odlomíte tak, aby nedošlo k poškození semen. Ta položíte na navlhčený substrát. Semena docela snadno klíčí, do výsevu nemusíte nikterak zasahovat. Zajímavé jsou docela dlouhé řapíky děložních listů, je vidět, že začátek tloustnutí se bude odehrávat v substrátu a ne nad ním.

Pěstování hlíznatých brachystelem není úplně bez obtíží, nesukulentní stonky jsou citlivé na přesušení a obzvlášť na napadení labužnicí sviluškou. Přes zimu by měly být hlízy v absolutním suchu. Substrát doporučuju zvolit s co nejmenším obsahem humusu i za cenu častého přihnojování v růstové sezóně.

S Jirkou jsme začali u brachystelem s méně atraktivním květem, tudíž i levnějších, aby případná ztráta díky nějakému přehmatu nebyla tak citelná. Jestli jsme u těchto zajímavých rostlin obstáli, se ukáže v okamžiku, kdy u nás úspěšně završí rok svého života, tak nám, prosím, držte palce… R.

Summary:

Description and experiences with growing of south-African Brachystelma longifolium from family Apocynaceae.

Fotografie 2:

1. Květ (Flower)

2. Lusk (Pod)

3. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)