ZEL(e)NÉ LISTY

Brachystelma dinteri Schlechter – vzorná miniatura

Fotografie 1:

1. Brachystelma dinteri

2. Hlíza v období sucha

3. Poupata

..................................................

Tak je tady další „dinterka“, po aloi a avonii tentokrát asklépka. Abych přece jen nepsal stále o samých cibulích (už ani kamarádi největší mě moc nechválí a když už, tak šeptem…aby to nikdo další neslyšel), proložím to sukulentem, nejlépe ovšem opět s nějakou cibulovo-hlízovo-bambulovitou ambicí. O svém vztahu k brachystelmách jsem určitě už někdy psal, jsou to prostě super kytky, které se vyznačují hromadou kladných vlastností (od toho je odvozen přívlastek „vzorný“ v názvu článku) a pokud vím, tak jen jednou špatnou – velmi chutnají sviluškám.

Brachystelmy se v posledních letech nádherně sbírají. Někdo pravděpodobně v Německu se intenzivně věnuje jejich pěstování a dodává široký sortiment do prodejny Exotica E.a M. Specksových. A protože jsme součástí Evropy a koruna je v zásadě pevná měna, lze dvakrát ročně přiobjednat novinky. V uplynulých letech se v nabídce této sukulentní velkofirmy objevilo postupně přes dvacet druhů z rodu Brachystelma a přibývají další. Bude za tím štěstí na přísun nového materiálu z jižní a východní Afriky, ale zajisté i velká šikovnost onoho pěstitele, který zvládnul nejen fígly kolem pěstování brachystelem, ale i další směrem k jejich rozmnožování. A tak si můžeme každý rok udělat další drobnou radost v podobě asklépkového šperku podle mého gusta.

Všichni zástupci tohoto rodu, které jsme za ty leta nastřádali, jsou úžasně milí, nezlobí, nepřerůstají svými výhonky k sousedům, pravidelně kvetou, nevyžadují nějakou zvláštní péči, no prostě vzorňáci.

Zrovna Brachystelma dinteri patří k těm drobnějším – hlízou, listem i květem. Když ještě nekvete, vypadá jako „skoroceropegie“, ono se přeci jen to velké příbuzenství nezapře. Výhodou jejích výhonků je samonosnost a neovíjivost, pěkně si stojí nad svým květináčem. Výška výhonů je 15-20cm, literatura hovoří i o 40 (až 60cm). Ale to je vzhledem k velkému rozšíření po jižní Africe klidně možné, že některá lokální forma je robustnější než jiné. Průměr světlé a hladké hlízy se pohybuje mezi 3 – 5cm. Velikost květů je do 0,5cm, připadají mi trochu podobné květům některých druhů Raphionacme. Povrch stonků, listů i květů je celý pokrytý drobným osrstěním, které je však opravdu viditelné velmi zblízka nebo pod drobnohledem lupy či makra digitálu.

V přírodě má B. dinteri růst hlavně v Zimbabwe, ale zasahuje okrajově i do Botswany, severní Namibie a severozápadních provincií JAR. Její velmi podobnou sestřičkou je Brachystelma simplex, se kterou se podělila o další oblasti jižní a střední Afriky – ta roste v Mozambiku, Zambii a dalších zemích tropické západní Afriky. B. dinteri tedy není nijak úzce endemická a spojená s nějakým malou specifickou oblastí. V přírodě roste jako součást travnaté savany, která pravidelně zasychá v období sucha a naopak vyráží v období dešťů. Tak vlastně vypadá i kultura v našich podmínkách, v zimě absolutní sucho a teploty 10-15°C (možná i 20°C – neověřeno) a v létě vegetace za podmínek ne úplně tvrdého úpalu, hlavně ne vysokých teplot (hrozí uvaření hlízy) a víceméně pravidelné zálivky s mírným přihnojováním. Všechny svoje brachystelmy pěstuji v podstatě s úspěchem v téměř čisté pemze, takže na tom zatím nebudu nic měnit. Ale mám v plánu pokusit se nařízkovat (z čistě pokusných důvodů) pár druhů, a s těmi v případě úspěchu bych se pustil i do dalších experimentů, například s jinými substráty.

Nebudu článek natahovat, jenom na závěr opět připomenu – pozor na svilušku, nejlépe je nečekat na jejich invazi, ale pravidelně, například dvakrát ročně, provést preventivní postřik, ale opět nejlépe pokaždé nějakým jiným chemickým přípravkem, aby si ty potvory na jeden nezvykly…    J.

Summary:

Description and experiences with growing of Brachystelma dinteri from Zimbabwe.

Fotografie 2:

1. + 2. Květ B. dinteri