ZEL(e)NÉ LISTY

Brachystelma circinatum (Marloth) E.Meyer

Fotografie 1:

1. Hlíza na začátku sezóny (Tuber on the start of growing seassion)

2. Mladé květy (Young flowers)

3. Brachystelma circinatum

.....................................................................................................

Moje první setkání s živou brachystelmou bylo spojenou s plzeňskou firmou Exoflora a proběhlo někdy před rokem 1995. Při tehdejším osobním nákupu sukulentů v Plzni-Doubravce (pár ulic od domu babičky Růženky) jsem trochu (ale spíš hodně) nevěda, o jakou kytku vůbec jde, zakoupil mimo jiných také divnou brambůrku se jmenovkou Brachystelma ….opravdu už nevím přesně kterou. Bylo to někdy na podzim, myslím že ta kytka se už pomalu ukládala ke spánku, já ji postavil na poličku jižního okna v bytě a zalil. Nebudu se tou historií dál zaobírat, jenom potom následovala přestávka víc jak deseti let.

S informacemi o brachystelmách v českých knihách i časopisech pytel neroztrhl a i poznámky ostatních pěstitelů svědčily o tom, že to nejsou zrovna dlouhověké a snadno pěstovatelné kytky. Navíc ty nekonečné trable všech stapéliovitých se záludnou a stále se vracející vlnatkou. Prostě jsem po nich nepátral a v (zahraničních) nabídkách rostlin je přeskakoval. Poté, co jsem 1. odzkoušel zázrak zvaný Confidor, 2. dokončil větrný polykarbonátovník a 3. uvědomil si, jak blízko mají hlíznaté brachystelmy ke hlíznatým ceropegiím, jsem se jednoho dne spolurozhodl objednat si první malou skupinu brachystelm v německé pěstírně, pochopitelně těch nejmenších a nejlacinějších. Přišly, byly krásné, pustily se do kvetení a netvářily se nijak choulostivě. Několik z nich se už postupně představilo na ZL.

S velkým napětím jsem očekával nějaké potíže se zimováním, ale kytky v podstatě přirozeně zatáhly – vše nadzemní na podzim zaschlo, a naprosto na sucho hlízy přezimovaly v teplotách 7-18°C. Úhyny se nekonaly, na jaře se hlízky postupně sami od sebe probudily do vegetace a moje brachystelmová sebedůvěra poskočila o několik řádů (směrem nahoru). Při první příležitosti se objednaly další sestřičky z tohoto rodu, z vyšší cenové skupiny a zřejmě i vzácnější. Opět se tváří spokojeně, chystají se do kvetení a pravděpodobně se napřesrok rozrostou o ty VIP kolegyně, za ceny už skutečně hříšné.

Ale zpět k Brachystelma circinatum, samotné jméno má znamenat“spirálový, zavinutý, šnekovitý“. Velice pravděpodobně to souvisí s celkově mírně spirálovitě stočenými dlouhými, úzkými laloky květu. Hlíza s hladkou pokožkou, mírně temenem vystupující nad substrát nese aktuálně tři hlavní větve, které se dále větví a nesou řady drobných protistojných kýlovitých lístků. Hlízka má nyní kolem 3cm v průměru, literatura popisuje průměr do 10cm. Větve jsou samonosné, do 15cm délky, u dospělých kytek má jít o délku snad až do 50cm. V tomto mladším věku a adekvátně filigránštějští podobě je však B.circinatum tak nějak akorát přiměřená, ani malá – ani velká. Sympatické jsou zejména ony kratší, samonosné a pevné větve, které se nikam nepletou, na nic se nepřichytávají a to nejdůležitější - v dohledné vzdálenosti od hlízy nesou spoustu nádherně architektonicky propracovaných květů. Na rozdíl od dosud na ZL představených brachystelem, které mají drobnější a jednodušeji tvarované květy, má B.circinatum vskutku květní šperky. Mají kolem 1cm délky a je jich opravdová záplava. Vyrůstají v horních částech větviček v paždí listů po dvojicích, po trojicích (a myslím, že dospělá kytka jich dokáže vyprodukovat ještě větší počet z jednoho místa).

Nebudu vás dále rušit od prohlížení fotografií B.circinatum (původem z JAR, Namibie a Botswany) v plném květu. Jenom si ale zkuste představit, že těchto zvláštních "asklépek" roste v Africe přes 120 druhů... J.

Brachystelma circinatum