ZEL(e)NÉ LISTY

Brachystelma bruceae R. A. Dyer (1977)

Fotografie 1:

1. Poupata na B. bruceae

2. Brachystelma bruceae

.............................................................

Už je to jako na potvoru – předkládám vám další nakvetlou sbírkovku v okamžiku, kdy se za okny honí bouřková mračna a z republiky chodí znovu nepěkné zprávy o dalších zatopených sklepích a řekách, hrozících vzedmutím břehů. Věřte mi, nepíšu to jen tak, abych se honila za senzacemi, protože i my jsme minulý týden bojovali s průsakem vody ve sklepních prostorách i ve skleníku a nyní, kdy se situace docela uklidnila, opět se znepokojením očekáváme, co se bude v noci a zítra zase dít. Co bychom si však stěžovali, někteří z vás jsou na tom mnohem hůř a naše voda ve sklepě je proti tomu, co se dělo jinde, procházka růžovým sadem (zdravíme například Otu a celé pražské ZOO přejeme více sucha).

Před týdnem bylo hodně mokro a k tomu i zima, nyní jsme se my i naše rostlinky alespoň pár dnů ohřáli. Dole ve skleníku to i díky přísunu čerstvé dešťové vody v zálivce nakvétá jedna radost. Jirka mě honí, abych mu fotila cibule, já se snažím nešidit ani ostatní skupiny rostlin. Třeba právě brachystelmy jsou teď v nejlepší kondici, jsou čerstvě olistěné a většinou i nakvetlé. Snažím se aktuálně fotit, protože za pár týdnů si chutné čertvé listy vyhlédnou nezničitelné svilušky a bude po nádheře.

Jednou z nakvetlých krasavic je i druh, který nemáme zas tak dlouho. Brachystelma bruceae, pocházející ze severovýchodních provincií Jihoafrické republiky (Northern Prov., Mpumalanga), je u nás rok, maximálně dva (musela bych zase potupně Jirku poprosit, aby se kouknul do evidence a to by bylo řečí...  ) a letos se tedy předvádí, až oči přecházejí. Na tenkých stoncích jsou nejen jemně chlupaté listy s krátkými řapíky, ale i spousta poupat a nyní i několik otevřených chlupatých květů. Encyklopedie pro tento druh uvádí pro květy barvu purpurovou či hnědočervenou, což zrovna naše brachystelma splňuje jen částečně. Uvedená barva se objevuje na rozevřených lalocích, ve středu jsou květy béžovohnědé s červenohnědými skvrnkami. Zda to tak může či nemůže být já sama rozhodnu těžko, ale díky podobnému zbarvení jsou květy mnohem fotogeničtější, než kdyby byly čistě jednobarevné. Pro jistotu jsem se mrkla, jak vypadají v detailu květy B. pulchellum, což by měl být druh na B. bruceae podobný. B. pulchellum má však květy lysé a laloky u báze žíhané.

Pěstování příliš složité není, pokud dodržíme zimní suchou přestávku. Hlízky brachystelem po odstranění zaschlých sezónních stonků necháváme ve skleníku při teplotách v rozmezí 6 – 15° C a v půlce jara začínáme opět opatrně zalévat. Pro případné zájemce o brachystelmy zdůrazním nutnost zakoupení rostlin či alespoň semen, protože nejdou řízkovat jako jejich příbuzné hlíznaté ceropegie.

Na závěr přidám perličku. Tento druh popsal a pojmenoval v 70. letech minulého století R. A. Dyer. Kdo byl však onen Bruce, po kterém tak učinil, vám už nepovím a jsem v tento okamžik i líná bloudit po internetu a tuto informaci hledat. Pokud si někdo z vás tu práci dá, určitě se ozvěte a výsledek mi napište do komentáře. Díky. R.

Fotografie 2:

1. Brachystelma bruceae s květy

2. Detail ochlupeného květu