ZEL(e)NÉ LISTY

Bohémsky rozevlátý Rhytidocaulon subscandens P. R. O. Bally (1963)

Fotografie 1:

1. + 2. Rhytidocaulon subscandens

.................................................................

Naše sbírkové rostliny bývalé čeledi Asclepiadaceae (dnes Apocynaceae) mě nepřestávají překvapovat. I když teď na jaře chodím do skleníku takřka denně, „asklepky“ mají trochu smůlu v tom, že jsou umístěné v jednom z horních pater mimo zorný úhel pohledu stojícího  a průměrně vzrostlého pozorovatele. Pro jejich dokonalé obhlédnutí musíte vylézt na hliníkové schůdky a i tak nevidíte dokonale na úplně všechny rostliny. Ty si pak tak trochu dělají, co se jim zlíbí či znelíbí, a tak není divu, že si často všimnu nějaké změny s mírným zpožděním. Zrovna tak tomu bylo u jedné krásné rostliny podivného jména Rhytidocaulon subscandens. Změna, která se s ní udála, nebyla naštěstí k horšímu, ale naopak docela potěšila – na špičce hlavního stonku jsem našla sice drobný, ale doširoka otevřený květ. Ten nebude jediný, kolem dokola stonku jsou nachystaná další kropenatá a chlupatá „poupata“, která určitě postupně nakvetou.

R. subscandens nemá jen podivné jméno (celé by se dalo volně přeložit jako pološplhavá rostlina se zvrásněným stonkem), divně i vypadá a navíc pochází z docela nebezpečných končin, kam mnoho cestovatelů nejezdí (Etiopie a Somálsko). O to větší radost máte, když prosperuje a přidá i květy jako největší ozdobu. Největší ve smyslu významu, určitě ne rozměrově, protože květy na půlmilimetrových stopkách jsou docela titěrné, lépe řečeno milimetrové. Bělavá trubka s červenohnědými pruhy má maximálně 2 mm, stejně zbarvené hladké laloky měří asi tak 5 mm. Jak vidíte z detailní fotografie loňského i letošního květu, povrch květu je uvnitř hladký a z venkovní strany jemně chlupatý.

A protože dnes píšu o rostlině netradiční, podivné, musím se vrátit k tomu, co můžete pozorovat celý rok a tím nejsou květy, ale samotná rostlina. O rozbrázděném, hrbolatém povrchu hlavního stonku o délce maximálně 11 cm jsem už hovořila, našli byste zde i úzce trojúhelníkovité zbytky listů a nejzvláštnější je pro mě ztloustlá spodní část hlavního stonku pod úsekem, kde se objevují kratší boční větve. Nad tímto úsekem se rostlina samovolně ohýbá a roste horizontálně. Něco podobného jsem pozorovala i u R. macrolobum, ale u drobnějšího druhu R. subscandens je to mnohem výraznější.

Jak sami vidíte, rostliny rodu Rhytidocaulon nejsou zrovna tím pravým ořechovým pro estéty a milovníky úhledných sukulentů, rostoucích poslušně v nějakém pravidelném tvaru. Tak trochu si dělají, co chtějí, rozvětví se, kde chtějí, ohnou se, kam chtějí, prostě jsou tak trochu svéhlavé a bohémsky rozevláté. Mají své osobité kouzlo a to je možná ten pravý důvod, proč jim vždy zas a znova podléhám…   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Rhytidocaulon subscandens from Somalia.

Fotografie 2:

1. Rhytidocaulon subscandens - poupata (buds)

2. Rhytidocaulon subscandens - květ (flower)