Begonia venosa aneb když slonovi zezelenají uši
Begonia venosa Skan ex J.D.Hooker aneb když slonovi zezelenají uši
Na ZL jste už mohli vidět begonie
hlíznaté, pachykaulní, existují však i druhy se sukulentními listy. K takovým patří i brazilská Begonia venosa. Od té doby, co se mi podařilo v antikvariátu zakoupit velmi zachovalý Jacobsenův Sukkulenten lexikon za 150 (!) Kc , jsem ji obdivovala na jedné z černobílých fotografií této publikace a protože jsem si nepřečetla, co se o ní encyklopedie píše, dlouho jsem žila v domnění, že to je begonie odněkud z Afriky. Když se mi 
konečně podařilo získat řízek z B.venosa, začala jsem se o ní více zajímat, takže jsem pochopitelně zjistila, že pochází z Brazílie a je známá více než 100 let. Není to tedy žádná žhavá novinka. Nejnovější encyklopedie Dicotyledons pana Eggliho B.venosa popisuje v přírodě jako až metr vysoký keř, rozvětvený u báze, s křehkými, nedřevnatými, do 1,5cm širokými stonky, pokrytými blanitými palisty – pozůstatky po zaschlých listech. Samotné sukulentní řapíkaté listy jsou okrouhlého tvaru 
a jejich zprohýbaný povrch pokrývají sametové,bílo- šedo- hnědé, nízké chloupky, které se po mechanickém setření už neobnovují.
Květenství se objevuje na dlouhé ochlupené stopce blízko vrcholu stonku. Květy jsou bělavé a jako u dalších begónií zvlášť samčí a zvlášť samičí se spodním nazelenalým trojhranným semeníkem, tentokrát obojí na jedné rostlině. Rostlina je samosprašná, semeníky dozrávají 
docela dlouhou dobu, aby po prasknutí na vrcholu žeber semeníku začaly sypat drobná, lépe řečeno prachová semena. Ta, pokud nejsou „hluchá“ (nesprášená), bez problémů klíčí a do dvou let máte květuschopnou rostlinu.
Jak vidíte na fotografiích, B.venosa vůbec nevypadá špatně, listy skutečně připomínají ze všeho nejvíc sloní uši, jen se obávám, že se u slona nedočkáte sametového povrchu, ale spíš štětin 
či rovnou holé kůže, navíc mu raději na ty uši pro ověření nesahejte, jinak se se zlou potážete J. Blanité palisty, nahloučené přes sebe na stoncích zase svou žilnatinou mohou připomenout křídla nějakého hmyzu. K obdivování je toho na B.venosa víc než dost a pokud k tomu ještě připočteme nenáročnost na substrát a zálivku, dostaneme při dodržení dostatku světla ideální sukulentní rostlinu, které by se podle mého názoru dařilo i na okenním parapetu. Naprostý úpal tato begonie nemusí, ale atraktivně vypadá jen po krotké zálivce na nějakém osluněném místě.
Pokud byste ji u někoho viděli a nemohli bez ní být, dá se dopěstovat třeba jen 
z jednoho listu, takže nemusíte hned žádat majitele, aby pro vaše uspokojení prováděl radikální řez. Nejlepší je stejně asi zakoupený semenáč, bude vás stát nejmíň práce. Avšak vzhledem k tomu, že se tato begonie občas objevuje na sukulentních burzách, nemusíte pátrat po tom, zda je to semenáč či zakořenělý řízek, neváhejte a zkuste to s ní. R.
Fotografie:
1. Begonia venosa
2. Povrch listů
3. Stonky s palisty
4. Palisty
5. Květenství
6. + 7. Semeníky
8. Zelené sloní uši
