ZEL(e)NÉ LISTY

Begonia peltata Otto & Dietrich (1841)

Fotografie 1:

1. Begonia peltata

2. + 3. Zadní strana listů

...............................................................

Ach ty nevyzpytatelné begónie. V rámci tohoto rodu se často projevuje jev, který nemůžeme nikterak ovlivnit. Některé druhy mají v květenství květy obou pohlaví, i když se třeba objevují ve dvou etapách, přičemž se jen krátkou dobu obě etapy prolínají. Jen v tuto dobu máme šanci rostlinu samosprášit pylem samčího květu na květ samičí. Vždy je však lepší mít dvě vegetativně nepříbuzné rostliny vedle sebe a sprášit je mezi sebou, u nich se mohou obě odlišné etapy potkat tak, jak to potřebujeme. Horší je to, když zjistíme, že máme druh dvoudomý. Zde je naprosto nezbytné, abychom pro opylení vlastnili obě pohlaví. Pokud tedy máme jedinou rostlinu, semen se nedočkáme.

Begonia peltata (někdy také uváděná jako Begonia incana) se projevila právě teď. Na květenství se objevily bělavé květy a všechny jsou samčí. Možná si to ještě begonie „rozmyslí“, ale pravděpodobně je už teď jasné, že druh B. peltata je dvojdomý. Nikterak mi to nevadí, potomstvo nepotřebuji a navíc mám z minulosti ještě jednu rostlinu, kterou jsem dostala od Petra Ligotského z Moravy a která se dosud neprojevila. Je tu tedy padesátiprocentní šance, že bude nepříbuzná a tudíž do páru.

Nyní kvetoucí rostlinu mi před dvěma lety přivezl Cok Grootscholten. Tehdy jsem vrcholový řízek umístila do vody, do půl roka měl kořeny a mohl se zasadit. Jelikož sklenice s řízkem stála v kuchyni na místě trochu vzdáleném od okna, nové listy se přehnaně zvětšily a trochu pak překážely; část z nich jsem proto musela odstranit. Je zajímavé, že zbylé dužnaté řapíky bez listových čepelí nezaschly, ale rostou dosud na rostlině dál. Protáhlý stvol květenství se mi při manuipulaci podařilo nalomit, ale podepřením špejlí jsem ho fixovala, aby se květy stačily otevřít a dokvést.

Mexická B. peltata dostala druhové jméno podle tvaru listů. Mají peltátní – štítovitý vzhled, kdy řapík přirůstá na spodní plochu listu zhruba půlsrdčitého tvaru. Samotný list je dužnatý, jemně sametový (pokud chloupky setřete, již se neobnoví). Hustě plstnatý, občas dole rozvětvený stonek má do 1 cm v průměru a dorůstá v dospělosti a za normálních světelných podmínek maximálně půl metru.

Substrát pro begonie míchám bez pemzy, zhruba stejné poměry kompostovky, písku a rašeliny. Zalévám asi tak 1x týdně a myslím si, že by zrovna dnešní B. peltata zvládla i delší přestávky v zálivce za cenu zaschnutí nejstarších listů. I když to tedy není pravý sukulent, já ji řadím k listovým sukulentům – do skupiny druhů B. hydrocotylifolia (Mexiko) a B. venosa (Brazílie) – můžete se mnou nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžete dělat :-). R.

Fotografie 2:

1. Horní strana listu B. peltata

2. Květenství