ZEL(e)NÉ LISTY

            Begonia hydrocotylifolia Otto ex W.J.Hooker

 Fotografie 1:

1. Listy ( Leaves).

2. Mladé květenství ( Young inflorescence)

3. Mladý list ( Youn leaf).

4. Květy ( Flowers).

.................................................................

Když jsem viděla poprvé tuhle begonii, bylo mi jasné, že nemůže růst někde v tropickém pralese někde hluboko v podrostu. Nevelké listy má totiž velmi dužnaté a tlusté stonky také přirůstají velmi pomalu. Celkově působí dojmem, že je zvyklá na docela tvrdé podmínky ze své domoviny. Po chvíli pátrání, odkud rostlina pochází, se mi mé tušení potvrdilo. V přírodě mexického státu Veracruz (nevím, zda ji lze najít i jinde) roste ve vyšších nadmořských výškách (600 – 1500 m.n.m. – představte si obrazně tuhle begonii na Sněžce! J) v opadavém lese centrálního horstva. Tady se objevuje mezi kameny a skalisky, takže to určitě nemůže být žádná rozmazlená princeznička.

Vzhled této begonie je podobným místům dokonale přizpůsobený. Z hlavního velmi ztloustlého ( jinak však křehkého) stonku vybíhá do stran několik dalších podobných masitých výběžků (rhizomů). Na koncích mají několik docela vzhledných listů. Srdčité či okrouhlé čepele jsou velmi dužnaté, nahoře světlezelené, lesklé s několika velmi řídkými chlupy a tmavší zelenočervenou kresbou podél žilnatiny. Tato kresba se brzy ztrácí, pokud má rostlina trvale málo světla. Spodní strana je světlečervená. Velmi mladé listy jsou chlupaté, v dospělosti hnědé ochlupení řídne a zůstává jen na spodní straně listů. Listové řapíky jsou hnědavé. Uprostřed naší zimy či v současnosti – brzkém jaru se začínají objevovat květní stopky se samčími a samičími květy. Korunní lístky jsou dva, samičí květy mají nápadné spodní tříhranné semeníky. Početná semena jako u dalších begónií jsou hnědá a drobná. Semenáčky mohou dlouho zůstat v původní výsevní nádobě, protože přirůstají velmi pomalu a pikýrování si vynutí až zhruba po půl roce v případě, že je výsev velmi hustý a rostlinky se už začnou mezi sebou mačkat. Výsev pochopitelně není jediným způsobem rozmnožování, rostlinu můžeme množit i ze stonkových řízků, nebo i z jednotlivých listů (po přiložení středové části listu s alespoň třemi hlavními žilkami na stále vlhký rašelinový substrát pustí list nové kořeny a vytvoří po čase další rostlin, což mohu potvrdit vlastními pokusy).

Když přihlédneme k prostředí, ze kterého B.hydrocotylifolia pochází, napadne vás, že je v opadavém lese zvyklá na mírnější zálivku v zimním období, kdy si ponechá jen nejnutnější počet listů. Pro své plazivé oddenky potřebuje spíš širší než hlubší nádobu a propustný substrát (kompostovka – písek) s přídavkem jemnější rašeliny. Myslím si, že ostré polední slunce rostlině nedělá úplně dobře, je jí tedy nejlépe v přistínění mezi dalšími rostlinami (pozor, ale ne ve stínu – jinak se z ní stane ošklivka). Ideální je buď ranní nebo večerní slunce, jen tak vynikne zajímavá tmavá kresba podél žilnatiny listů.

Netvrdím vám, že tuhle begónii můžeme zařadit mezi klasické sukulenty, je však natolik houževnatá a kompaktní, že ji se sukulenty můžeme mít bez toho, aby nějakým způsobem strádala. Jejího zajímavého vzhledu si všimli už i experimentátoři – hybridizátoři, takže ji dnes můžeme najít jako jednoho z rodičů u některých kultivarů tohoto rodu.    R.

Summary:

Description and experience with growing of semi - succulent Begonia hydrocotylifolia from Mexico.

Fotografie 2:

1. Spodní strana listů ( Lower face of leaves).

2. Samičí květ ( Female flower).

3. Samčí květ ( Male flower).

4. Dužnaté stonky ( Fleshy stems).