ZEL(e)NÉ LISTY

Begonia alchemilloides Meisn. ex A. DC. - miniatura pro fajnšmekry

Fotografie 1:

1. Semenáčky B. alchemilloides (The seedlings of B. alchemilloides)

2. Detail listu (Detail of a leaf)

3. Květy B. alchemilloides (The flowers of B. alchemilloides)

.........................................................................................................

Kdo alespoň trochu „dělá“ do begonií, pravděpodobně tuší, že zemí přebohatou na hlíznaté druhy tohoto rodu je jižní Amerika. Mnoho z nich se stalo základem pro okrasné plnokvěté kultivary, zdobící parapety oken nejedné domácnosti. Dnes se zastavím u druhu hodně zvláštního, přesto však velice roztomilého. Ne, že bych o něm nasbírala kdovíkolik informací, naopak těch, aby člověk pohledal. Odkazů na druh Begonia alchemilloides najdete na netu stovky, jsou to však povětšinou jen seznamy druhů, maximálně ještě doplněné autory popisu. Pouze v jedné internetové encyklopedii jsem našla alespoň popis, který bych nakonec ani nepotřebovala - stačí se dobře podívat na naše rostlinky a stejný popis by byl snadno na světě.

Když jsem v zimě semena tohoto druhu objednávala v jedné brazilské pěstírně, ani jsem nedoufala v úspěch. Brazilská B. alchemilloides zde byla označená jako hlíznatý druh a to mě docela dost navnadilo. Neumíte si představit tu radost, když se po několika dnech v květináčku s vysetými semeny začaly nesměle objevovat první vyklíčení mrňouskové. A ještě větší překvapení na mě čekalo, když se asi po 4 měsících života semenáčků na vrcholech některých z nich začaly ukazovat bělavé květy! Rostlinky měly asi jen 2cm výšky, staly se tak pravou kvetoucí miniaturou. Nakonec i bez květů byly krásné – listy dělaly čest svému druhovému jménu (Alchemilla = kontryhel), navíc je zdobily výrazné sklovité brvy v blízkosti zubatých okrajů. Když jsem z jedné rostliny sklidila první semena ze zralé nevýrazně křídlaté tobolky, odhodlala jsem se k rozpikýrování této neskutečné drobotě. Pod nejsilnějšími rostlinkami už skutečně byla asi půlcentimetrová hlízka. Možná si řeknete, žádná sláva, ale zrovna tak veliké měla v podobném věku B. boliviensis.

Dospělá B. alchemilloides by měla mít maximálně 6 cm (pokud ji umístíte někam pod stůl, bude mít asi víc), nikdy to tedy nebude vzrůstný druh. Jediné, co netuším, je zatahování rostliny- zda to rostlině umožnit, nebo ji držet olistěnou po celý rok. Uvidíme na podzim, kdy zatahují jiné jihoamerické druhy. Těm začnou žloutnout listy a to je pro mě signálem zvolnění zálivky na minimum a po zavadnutí stonků hlízy ukládám do stínu pod stůl. Vodu pak vidí až zase na jaře. U B. alchemilloides si to budu hodně rozmýšlet a jelikož mám slušný počet semenáčků, zkusím asi obě možnosti, aby se ukázalo, která bude nakonec správná… R.

Summary:

Description and experiences with growing of tuberous Begonia alchemilloides from Brasil.

Fotografie 2:

1. Begonia alchemilloides

2. Hlízka (A little tuber)