ZEL(e)NÉ LISTY

Avonia prominens (G. Williamson) G. Williamson (1997)

Fotografie 1:

1. Avonia prominens, Harras

2. Avonia prominens, Port Noloth

3. Detail listů a šupin

...........................................................................

Mnoho psů – zajícova smrt. Tak nějak zní jedno staré a hlavně pravdivé přísloví. V mém případě by to znělo: mnoho fotek – fotografova smrt. Označení fotograf je sice trochu nadnesené, to už spíš fotoreportér, jsem jen pouhopouhá fotička – nadšenkyně, ale s tou „smrťou“ to před chvílí byla málem pravda. Nedávno pořízené fotografie otevřeného květu Avonia prominens (není lehké je odpoledne zastihnout otevřené) jsem hledala bratru asi 2 hodiny. Zamíchaly se mi totiž do z karet postahovaných cca 40 Giga obrázků převážně z letošní dovolené. Fotografie každoročně třídím až na podzim, dřív to nestíhám, takže nezbylo, než otvírat složku po složce a vše pozorně procházet. Jirka mě už podezříval, že se flákám u počítače, místo abych sázela, uklízela, zalévala atd., ale já jen hledala materiál k dnešnímu článku. Vím totiž, že v pracovním týdnu opět nebude čas...

Avonia prominens je nyní spolu s dalšími příbuznými druhy očividně spokojená, současné teplé a suché počasí avoniím dost svědčí. Podmínkou je častější večerní zálivka (asi tak 2x do týdne) spolu se sporadickým přidáním hnojiva do čerstvé zálivkové vody. Jirka dokonce nevydržel tu krásu a před okamžikem zkusmo odlámal asi 10 stonečků-řízků z kaudexíku A. rhodesica, abychom se pokusili o vytvoření záložních rostlinek, semenáčky tohoto druhu je totiž obtížné udržet do květuschopné velikosti. U A. prominens řízkování není nutné, snadno klíčí z ochlupených semen, už malé rostlinky jsou dostatečně robustní a tudíž i schopné pikýrování.

Z roku popisu si odvodíte, že A. prominens patří mezi nejmladší druhy malého rodu Avonia, mladší už je, co já vím, jen čerstvě určená růžovokvětá A. harweyi (tedy aspoň zatím). A. prominens pochází z Richtersveldu (prov. Northern Cape). Nemá očividný kaudex, spíše masité kořeny. Nad zemí ukazuje asi 0,5 cm široké stonky, dlouhé u starších rostlin asi 10 cm. Zpočátku rostou vzpřímeně, později se začnou všelijak kroutit, jako třeba u známějších druhů A. albissima či A. papyracea. Miniaturní sukulentní listy na stoncích prostřídávají šedé oválné šupiny a v axilách (paždí listů) i v menším počtu bílé vlasy.

Květ se objevuje na vrcholu stonku, bledě zelené korunní lístky zůstávají sevřené do jakési mističky (např. u A. quinaria se otevírají až do horizontální polohy). Uvědomuji si, že jsem mohla ještě provést senzorickou zkoušku, ale to musí počkat až na příště.

Rostliny druhu A. prominens se nám sešly ze dvou lokalit a z dvou různých zahraničních zdrojů, snadno vytvářejí semena a jsou rok od roku krásnější. Dodám jen, že jim nedělá problém zimování s africkými a mexickými rostlinami a i přes zimu jim tu a tam dám trochu vody. Snad tímto druhem udělám radost všem příznivcům a hlavně příznivkyním miniatur a všelijakých zakrslostí... R.

Fotografie 2:

1. + 2. Květ

3. Avonia prominens, Harras