ZEL(e)NÉ LISTY

Avonia papyracea (E.Meyer ex Fenzl) G.D.Rowley

Fotografie 1:

1. Avonia papyracea

2. Detail stonku (Detail of stem)

3. Květ (Flower)

4. Semeník (Ovary)

................................................

Jak jsen slíbila, tak i činím. Už tu máte první z avonií a hned tu největší. Patří mezi dnes už běžnější druhy, asi i tím, že ji není problém množit vegetativně i generativně. Ale popořádku.

Avonie z čeledi Portulacaeae byly poměrně nedávno vyčleněné z rodu Anacampseros díky jasně odlišným znakům. Chlupy v paždí listů se přeměnily na různě dlouhé papírové šupiny, takže nemůžete potkat chlupatou avonii, jen různě střapatou a ježatou. Většina avonií má alespoň naznačený kaudex, i když zrovna A.papyracea, o které chci psát nyní, má kaudex nejmíň zřetelný ze všech. Má ovšem nejsilnější větve – stonky s listy a šupinami. Ty se všelijak kroutí přes sebe, takže působí, jako klubko propletených bílých housenek. Bílé papírové šupiny vyčuhují mezi listy a jsou více či méně učesané, protože rostlina je celkem dost variabilní.  Právě tvar a velikost šupin je jedním z důležitých rozpoznávacích znaků u avonií. Existuje poddruh A.papyracea – A.papyracea ssp.namaensis (dříve Anacampseros buderiana v.multiramosa nebo Anacampseros meyeri), který má šupiny přisedlé, takže celkově působí subtilnějším a uhlazenějším dojmem. Lze ji nalézt v jižní Namibii a na SZ Jihoafrické republiky. Základní druh A.papyracea ssp.papyracea roste v Jihoafrické republice v provincii Západní Kapsko.

Květy avonií jsou přisedlé a objevují se na vrcholech stonků. Vidět květ otevřený je docela slavná událost, protože se otvírá jen pozdě odpoledne na pár hodin. U A.papyracea není nikterak nápadný, pět koruních plátků má nažloutlou barvu a splývá s papírovými šupinami na vrcholu stonků. Květy jsou samosprašné, takže není třeba druhé rostliny pro sprašování.

Později se nějakou dobu vyvíjejí semena v kulatém semeníku. Těsně před dozráním se stonek květu maličko prodlouží, kulatý papírový semeník ještě v obalu se vysune kousek nad stonek, pak obal odspodu praskne, odpadne ze semeníku a objeví se tentokrát už od vrcholu rozpraskaný papírový semeník s drobnými nahnědlými holými semeny.Teprve v tomto okamžiku je vhodné semena sklidit, pokud sběr unáhlíte a nepočkáte si na otevření semeníku, pravděpodobně buď nebudou klíčit vůbec, nebo velice neochotně. Na druhou stranu prasklý semeník nenechávejte na rostlině dlouho, jinak se semena do několika dnů rozsypou pod rostlinu. Pokud pak semena vysejete bez zasypání na povrch propařeného výsevního substrátu s pískem, do druhého dne vám začnou klíčit semenáčky, které jsou sice zdánlivě drobné, ale asi největší ze všech ostatních avonií. Po doklíčení většiny semen doporučuji zasypat semenáčky tenkou vrstvou drobného bílého písku, aby se rostlinky s jemnými kořínky dobře ukotvily a citlivé krčky semenáčků netrpěly vlhkem. Pokud vás nenavštíví mrška smutnice a rostlinky s děložními lístky vytvoří lístky pravé, máte téměř vyhráno, výsev byste už měli udržet.

Dospělým rostlinkám dělá dobře hodně propustný substrát, nejlépe s většinovým podílem pemzy a i v dospělosti A.papyracea nepotřebuje nádobu větší než 6x6 cm. Od podzimu do jara je rostlině nejlépe bez vody v světlé chladnější větrané místnosti či skleníku. Nejhorší kombinací pro avonie je dlouhodobé vlhko, chladno a stojatý vzduch. Krátkodobý pokles teplot k nule rostlinám nevadí, přeci jen jihoafrické rostliny jsou na to zvyklé. Pokud bez potíží udržíte nenáročnou A.papyracea, můžete se pustit opatrně do shánění některých dalších z desítky náročnějších kolegyň rodu Avonia. R.

Summary:
Description and experiences with the growing of south-african Avonia papyracea from family Portulacaceae.

Fotografie 2:

1.+ 3. A.papyracea

2. A.papyracea ssp.namaensis