ZEL(e)NÉ LISTY

Avonia albissima (Marl.) Rowley (1994)

Fotografie 1:

1. Avonia albissima, Platbakkies

2. Detail stonků (Detail of stems)

3. Květ (Flower)

..................................................

A jsme zase u žížalek, jak avoniím říká naše malá dcera. Skončila jejich růstová sezóna, dosbírala jsem poslední semena a teď už budou rostlinky jen odpočívat se zřídkavými minimálními dávkami vody (s výjimkou kaudexních druhů, které je třeba celou zimu držet úplně na sucho, pochopitelně při snížené teplotě). Protentokrát jsem si vybrala dnes už docela běžný druh Avonia albissima z čeledi Portulacaceae, pocházející z oblasti Namibie, Richtersveldu a Namaqualandu v Jižní Africe. Rostlinka zde roste na křemencích v podobě drobných, trsovitých, odspodu rozvětvených rostlinek s dřevnatými kořeny. Z toho vyplývá, že rostlina nepotřebuje čistě minerální substrát (třeba pemzu), ale vystačí si s klasickým propustným substrátem s podílem normální kompostovky a dostatkem písku, s neodmyslitelnou drenáží na dně malé nádoby (naše roste spokojeně v květináčku 4x4). Jirka mi tu napovídá věc, která by mě nenapadla. Kytky, rostoucí v oblasti jako A.albissima si většinou udržují obrácený cyklus růstu, rostou tedy hlavně v našich zimních měsících.. U A.albissima tomu tak není a těžko mohu říct proč. No nic, pokračujeme dál. Kaudex je jen lehoučce naznačený mírným ztloustnutím u báze, která se s vysoce kaudexní bází třeba A.quinaria nedá vůbec porovnávat. Zhruba čtyřcentimetrové stonky mají do půl centimetru v průměru, sukulentní drobné listy zcela zakrývají široce oválné, zakulacené šupiny. Bílým šupinám chybí barevné středové proužky, jen na koncích bývají občas hnědě zabarvené. Pokud byste si dali práci a rozebrali stonek, našli byste v axilách (paždí listů) několik vlasů, ovšem opět překrytých šupinami.

Brzy po zahájení vegetace se na rostlinách začínají objevovat pohárkovité voňavé květy, otevírající se v odpoledních hodinách. Kališní lístky jsou bělavé, bílé korunní lístky mají oválný tvar. Bez vnějšího přičinění dochází k samoopylení, takže se v zeleném semeníku začnou vyvíjet drobná hnědavá semena. Po dozrání se kulatý plod viditelně povystrčí nad stonek, sloupne se z něho papírový obal a do druhého dne se podélně rozpadá, lépe řečeno roztřepí. Semena v něm chvíli vydrží, pokud je však včas neseberete, brzy se vysypou do okolí rostliny. Jestliže toužíte po potomstvu, doporučuji si na to dát pozor, hlavně semena z plodu nevybírat před jeho samovolným rozpadnutím, protože vám pak pravděpodobně nevyklíčí (budou tzv.podseknutá). Jak jste asi pochopili, máte na sběr semen jen pár dnů, jinak je už nenajdete a zaplevelíte si okolní květináčky (pokud nespadnou pod ostatní květináče).

A.albissima je v rámci druhu docela variabilní, což umožňuje i docela rozlehlá oblast rozšíření. Často pěstitelé rostlin tohoto rodu odhadují, co ještě může být a co už není A.albissima. Svědčí o tom i problém s bývalým druhem A.buderiana v.multiramosa. Rowley jej přiřazuje k naší A.albissima, kdežto Gerbaulet jej přeurčil jako A.papyracea v.namaensis. Já si myslím, že je pravděpodobnější druhá možnost, už jen podle rozměrnějších stonků, více podobných právě A.papyracea. Ale to už jsou pro vás asi prkotiny, snad se mi podařilo alespoň trochu vám představit další druh pro obdivovatele miniatur (mezi které se počítám i já) - Avonia albissima. R.

Summary:

Description and experiences with growing of miniature Avonia albissima from family Portulacaceae.

Fotografie 2:

1. Avonia albissima, Dabidas

2. Plody (Fruits)

3. Avonia albissima, Gamoep

4. Semenáčky (Seedlings)