ZEL(e)NÉ LISTY

Astroloba foliolosa (Haw.) Uitew. (1947)

Fotografie 1:

1. Astroloba foliolosa, Graaff Reinet

2. Květenství A.foliolosa (The inflorescence of A.foliolosa)

............................................................................................

V rámci malého rodu Astroloba s ani ne desítkou taxonů je těžké soupeřit s tak atraktivními krasavicemi, jako jsou A.bullulata a na stránkách ZL již uvedená A.corrugata (známá také jako A.aspera). O bradavičkách, které nehyzdí, ale kupodivu tyto druhy zdobí, jsem se rozpovídala minulý týden, dnes se jich však nedočkáte, protože Astroloba foliolosa žádnou takovou ozdobu nemá. Její listy, dlouhé do 4cm a široké do 2,5cm, jsou hladké a lesklé s lehce naznačeným kýlem na spodní straně. Špičky listů nad sebou tvoří jakási pomyslná žebra, která se pozvolna spirálovitě otáčejí kolem rostliny. Věru, celkově to nic zázračného není, ale podobně to má několik dalších také nenápadnějších astrolob (třeba A.herrei, A.spiralis).

Ale i tyhle Popelky mají své místo na slunci a svou plnou krásu předvedou asi tak jednou do roka – v okamžiku, kdy se uprostřed růžice nejvyšší pětice listů začne klubat nové květenství.

Vyvíjí se docela dlouho, protáhlý hrozen květů se vytáhne až asi do 30cm (encyklopedie Monocotyledons uvádí, že může být i větvené). A.foliolosa mohla vykvést už vloni, ale udělala to, co občas rostliny typu Astroloba, Haworthia či Aloe dělají – nedovyvinuté květenství znenadání zavadne. Přiznám se, že úplně netuším, proč se to občas stane, zda je to nevhodnou dobou kvetení, zanedbáním zálivky či naopak jejím nadbytkem (pokud to tušíte vy, napište). Občas to pozoruji u Jirkových aloí (zákon schválnosti - obzvlášť, když u se některého druhu o kvetení hodně stojí) a předloni nám to předvedla Haworthia bruynsii, které jsme z Moravy přivezli druhou na sprášení (netušili jsme, že je to jeden klon a akce byla tak jako tak zbytečná).

Letos se to povedlo a již týden se odspodu otevírají květy. A.foliolosa je má docela pohledné, spodek tepal (okvětních lístků) je zelený se světlejším tónováním a do stran otevřené laloky jsou bílé (mohou být i krémové). Opět je vidět jasný rozdíl oproti květům příbuzných havorcií – astroloby mají květy pravidelné (při pohledu dovnitř lze květem proložit několik os souměrnosti), zatímco havorcie souměrné (jen jedna osa souměrnosti).

Tento druh, původem z východního Kapska v Jihoafrické republice, jsme si předloni přivezli od Inga Breuera (Eden plants), který je jeden z mála, jenž stabilně nabízí několik druhů tohoto rodu a některé z nich i s lokalitou. Když nepočítám souhrnné a hodně stručné encyklopedie, neexistuje o tomto druhu žádná aktuální publikace. Je to škoda, protože několik rostlin, které jsem u Inga B.viděla (a některé si i přivezla), stojí na pomezí více druhů a je otázkou, zda by tento minirod neměl být čerstvě zrevidovaný - zestručněný či naopak doplněný. Jak jsem tak mluvila s některými znalci rodu Haworthia, i oni to berou jako určitý handicap a je podle mě věcí blízké budoucnosti, že nějaká revize rodu vznikne a pomůže nám amatérům v lepší orientaci mezi rostlinami sice maličkého, ale hodně zajímavého rodu. R.

Summary:

Description nad experiences with growing of  Astroloba foliolosa from Eastern Cape in RSA.

Fotografie 2:

1. Listy A.foliolosa (The leaves of A.foliolosa)

2. Květy A.foliolosa (The flowers of A.foliolosa)