ZEL(e)NÉ LISTY

             Anacampseros telephiastrum De Candolle

Pokud vydržíte číst další z článků z mé oblíbené čeledi Portulacaceae až do samotného konce (máte můj obdiv J), možná budete mile překvapeni něčím, co byste asi pravděpodobně od rostlin rodu Anacampseros nečekali. Ale nepředbíhejme, nechám to pro vás jako lahůdku na závěr.

A.telephiastrum náleží do skupiny anakampserosů s holými listy, stejně jako jeho kolegové A.retusa, A.rufescens, A.lanceolata a A.marlothii. Abychom nevyšli ze cviku, zopakuji, že A.marlothii má listy zploštělé, hodně dlouhé a stonek téměř neznatelný, A.retusa roste pyramidálně a listy má jakoby seseklé, A.rufescens a A.lanceolata mají listy sice podobného tvaru jako A.telephiastrum, ale opět zploštělé a stonek je navíc pokrytý řídkými dlouhými vlasy. Náš A.telephiastrum má listy vejčitého, opakvejčitého či okrouhlého tvaru se špičkou na konci, jejich tloušťka je skoro stejná jako šířka, takže tvarově listy připomínají mírně zploštělé vřeteno. Vlasy na stonku do 5cm výšky nejsou téměř vidět, jsou krátké a ukryté pod listy. Květenství je vysoké do 15cm, karmínové květy mají až 3,5cm v průměru. Semena ve velkých semenících jsou v bělavých papírových obalech. Jednotlivé formy se liší jen velikostí listů nebo květů.

V přírodě roste A.telephiastrum v provincii Západní Kapsko v oblasti Malého a Velkého Karoo (Jihoafrická republika). Pokud rostlinu nepřeléváme a poskytneme jí dostatek slunce, začne se A.telephiastrum podobat rostlinám z přírody, listy na stonku tvoří sevřený celek. Mám vyzkoušeno, že i umístění na přímé slunce někde na zahradě rostlině svědčí, vypadá přirozeně a kompaktně. Co se však stane, když rostlina dostane místo někde hluboko pod okolními rostlinami a tak trochu na ni zapomeneme? Pokud to zjistíme brzy, jde situace ještě zachránit odříznutím vytažených částí. A.telephiastrum znovu obrazí a vše nehezké je zapomenuto. Když však tato situace trvá roky, stane se z jinak pěkné rostliny zhluk vytáhlých, řídce olistěných stonožek. Tíha listů nutí rostlinu polehnout a vrcholy stonků si mezi květináči razí cestu za alespoň troškou světla.

Vloni se k nám do sbírky dostalo několik podobných rostlin. Leckomu by už asi nestály za řeč, načež za záchranu, tentokrát se však jednalo o rostliny se sběrovými čísly. Ze stonků jsem nadělala krátké řízky, narovnala je do pemzy a bezlisté pahýly nad kořeny jsem nechala bezradně ležet na pracovním stole. Přesně si pamatuji okamžik, kdy se na ně Jirka zkušeným okem zadíval a pronesl: „Ty, hele, nevyhazuj to, z toho by mohly bejt super bonsaje…“

Měl pravdu, dnes – víc jak půl roku po řezu – vypadají pahýly úžasně, obrostly drobnými růžicemi listů, které jsou díky dostatku světla a střídmosti zálivky vytvarované tak, jak mají být. Useklé konce pahýlů pod nimi nejsou tolik vidět. Dosud nikdo z těch, komu jsme podivné bonsaje ukazovali, neuhádl, z čeho patvary vznikly, o to nadšeněji přiznáváme, že je to „obyčejný“ zbytek rostliny Anacampseros telephiastrum na vyhození J.

Fotografie:

1. Anacampseros telephiastrum

2. A.telephiastrum, Ockeckraal, RSA

3. A.telephiastrum, PA1147/94, Eierpoort, RSA

4. A.telephiastrum, SL75, RSA

5. A.telephiastrum s obzvlášť velkými listy

6. Květy

7. Semeník se semeny

8. Semenáčky A.telephiastrum, Ockeckraal, RSA

9.-11.Zbytky A.telephiastrum "na vyhození"