ZEL(e)NÉ LISTY

Anacampseros tastilianum nom. prov. – nový druh nebo jen forma

Fotografie 1:

1. Anacampseros (dříve Grahamia) tastilianum

2. Květ

3. Zvětšená semena G. tastilianum

.......................................................................

Všiml by si toho jen ten, kdo se o bývalé grahamie zajímá. Na návštěvě v „atomové pěstírně“ jsem zahlédla výsev nepříliš vzhledných rostlinek pod podivným jménem Grahamia tastilianum (dnes už Anacampseros, ale pro toto povídání se budu držet staršího jména Grahamia). Zbystřila jsem, na otázku, co je to zač, N. Kleinmichel krčil rameny, ještě k tomu nechtěl říkat nic konkrétního. Neváhala jsem a dvě rostlinky vyžebrala.

Doma jsem mohla rostlinky porovnat s druhem G. kurtzii, kterému se při letmém pohledu podobaly: pod zemí ztloustlé kořeny, nad zemí tenký pružný stonek, nesoucí ve své horní části sukulentní listy. Zde přichází rozdíl- u G. kurtzii jsou listy na koncích zaoblené či jen s naznačenou špičkou, zatímco u G. tastilianum jsou kopinaté s ostrou špičkou. U G. tastilianum téměř chybí stříbrné chlupy mezi listy. Bílé květy s růžovým nádechem u G. kurtzii jsou více přisedlé, u G. tastilianum jsou na delší lodyze. G. tastilianum měla 6 korunních plátků na rozdíl od 5 u G. kurtzii, ale to může být jen občasná odchylka, která se dá pozorovat i u dalších druhů rodů Grahamia, Avonia a Anacampseros. Porovnat se musí i semena, tvarově jsou na letmý pohled podobná, jen u G. tastilianum jsou světlejší. Ještě dodám, že jméno vzniklo pravděpodobně jako provizorní označení druhu podle původu této rostliny ze severu Argentiny (severně od Salty oblast u Santa Rosa de Tastil). Jedná se o hornatou krajinu v jihoamerických Andách, kde musí rostliny odolávat občasnému suchu i výkyvům teplot během dne i v rámci ročních období.

Celé mi to potvrdilo mé podezření, že druh G. kurtzii je morfologicky hodně variabilní a jak se u mě potkávaly rostlinky tohoto druhu z různých koutů Jižní Ameriky (kromě Argentiny i z Bolívie a Brazílie), občas jsem váhala s označením G. kurtzii, protože se zde našly rozdíly především ve vzhledu listů. Nemohla jsem si však být jistá, zda se nejedná jen o odchylky díky rozdílným světelným podmínkám, ve kterých rostliny rostly.

Když hledáte o G. tastilianum nějaké informace, budete zklamaní, vždy se dostanete jen na nějaké německé stránky a myslím si, že vše směřuje zpět do atomové pěstírny. Buď se jedná jen o odchylku v rámci druhu, nebo se nakonec časem objeví nový popis. Vše by jednoznačně potvrdil test DNA, ale to už je na delší lokte. Necháme se překvapit. R.

Fotografie 2:

1. Grahamia kurtzii ze severu Argentiny

2. Grahamia kurtzii z Brazílie

3. Grahamia kurtzii, Antonio de las Cobres, Argentina

4. Grahamia kurtzii, Bolivia

5. Semena G. kurtzii