ZEL(e)NÉ LISTY

Anacampseros quinarioides Dreher, Rodgerson & Young 2014

Fotografie 1:

1. Kvetoucí miniatura Anacampseros quinarioides

2. + 3. Detail stonků

................................................................................

Během několika posledních let se obrazně řečeno roztrhl pytel s popisy nových avonií (na vysvětlenou jména rodu v nadpisu článku: rod Avonia se po letech stal znovu pouhou sekcí velkorodu Anacampseros). Je až s podivem, jak dlouho unikaly pozornosti botaniků. Možná je to tím, že se díky malé velikosti špatně hledají, možná je to tím, že se čekalo, až se o tento rod začne někdo systematičtěji zajímat. Vemte si třeba jen klasické anakampserosy, i zde je v rámci druhů taková variabilita, že se možná i zde dočkáme mnohých změn a přesunů.. Avonie jsou však pro pěstitele více atraktivní, často po nich pokukují i pěstitelé kaudexů, proto se objevuje více novopopisů (a také jejich ceny jsou podstatně vyšší).

Jak to tedy bylo s A. quinarioides? V roce 2009 Chris Rodgerson a Andrew Young hledali na sádrovcových kopcích u Kamiesbergu (prov. Severní Kapsko v Jihoafrické republice) některé druhy konofyt. Všimli si, že na některých malých místech se změnil druh substrátu a právě zde zaznamenali rostliny zdánlivě podobné známé kaudexní A. quinaria. Tyto rostliny však neměly na rozdíl od A. quinaria špičaté vrcholy stonků. Ukazovalo to na to, že by se mohlo jednat o nový taxon. Po konzultacích s nimi se po pěti letech na stejná místa vrátil Němec Hagen Dreher spolu s Robertem Maijerem z Holandska, aby napočítali stovky jedinců dosud nepopsané avonie. Nebudu to protahovat, brzy byl nový popis na světě: A. quinarioides dostala jméno kvůli připomenutí původních nálezů na lokalitě – zdánlivé podobnosti s A. quinaria. Koneckonců druhy A. quinaria a A. grisea se vyskytují ve stejné oblasti, všechny tři druhy rozliší tedy jen zkušené oko někoho, kdo se o tyto rostliny hlouběji zajímá.

A. quinarioides vytváří kónické kaudexy až do 10cm v průměru (zaměnitelná a srovnatelná A. grisea má kaudexy menší – jen do 5cm). Nejširší plocha kaudexu je těsně pod zemí, na nejužší spodní část kaudexu navazuje tlustý kořen. Kaudex se údajně začíná viditelně tvořit už po vyklíčení děložních lístků, což však budu moci potvrdit, až poprvé provedu výsev. Z plochy kaudexu těsně pod zemí vyrůstají jednotlivé nevětvené stonky do průměru 2,5mm (A. grisea má stonky širší – do 3,5cm). Stonky A. quinarioides rostou víceméně vzpřímeně, u A. grisea se zřetelně ohýbají dolů. Další rozdíl je ve tvaru a vzhledu šupin (A. quinarioides na nich nemívá hnědé skvrny), barvě semeníku – u A quinarioides je žlutozelený, u A. grisea hnědozelený. Posledním rozpoznávacím znakem jsou semena: u A. grisea jich je v plodech míň (do 40 ks, zatímco u A. grisea až do 100ks), což je dáno i jejich větší velikostí u A. quinarioides.

Důležitý je i fakt, že A. quinarioides není samosprašná (A grisea ano). Abychom pochopili proč, je dobré znát techniku opylení u avonií (a vlastně všech anakampserosů): dochází k němu při zavírání otevřeného květu, kdy se prašníky přitisknou na bliznu. Proto může dojít k opylení , i když se květ úplně neotevře. Některé druhy (např. stará známá A. quinaria) však mají bliznu viditelně delší než tyčinky a k samoopylení nedojde – musí s ním něco či někdo pomoci.

Jak sami vidíte, A. quinarioides patří mezi tuze pohledné druhy a kdo využil návštěvy či následné nabídky jednoho z autorů popisu Hagena Drehera letos na jaře v Praze, možná už má tento druh doma a může si vše překontrolovat osobně. Já se dočkala i prvního květu a proto si troufám s pomocí popisu novinky v časopisu Bradleya z r. 2014 i vám tento pěkný kousek představit, přestože je v mé sbírce jen krátce na to, abych předala nějaké zkušenosti s pěstováním. R

Fotografie 2:

1. Srovnání A. quinarioides (vlevo) a A. grisea (vpravo)

2. Srovnání A. quinarioides (vlevo) a A. quinaria (vpravo)

3. Srovnání A. quinarioides (vlevo) a A. albissima (vpravo)