ZEL(e)NÉ LISTY

                  Anacampseros marlothii von Poellnitz

Fotografie 1:

1. Anacampseros marlothii, Mooderpoort, RSA

2. Mladé rostliny (Young plants)

3. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)

4. Rostlina s poupaty (Plant with buds)

............................................................................

Čeleď Portulacaceae mě nepřestává fascinovat, proto vás sem tam potrápím nějakým zástupcem rodů této rozsáhlé čeledi. Mezi jihoafrické zástupce patří Anacampseros marlothii.

Od ostatních anacampserosů ho snadno rozpoznáte tím, že má zaručeně nejdelší listy (délka je víc než šestkrát větší než šířka). Tyto zploštělé holé listy jsou zaoblené nebo zakončené špičkou. Kmínek je velice krátký a nepříliš zřetelný, listy jsou narostlé do růžice. Právě v tuhle dobu se začínají objevovat na silných stvolech velká poupata a v odpoledních hodinách se při slunečném počasí (kterého je tohle jaro „co hrdlo ráčí“) otevírají asi největší květy v rodu Anacampseros. Růžových okvětních plátků je pět, což je typický počet pro anakampserosy a vlastně i blízce příbuzné avonie. Rostlina je samosprašná a semena ve vřetenovitém semeníku se vytvoří téměř vždy i bez cizího přičinění. Pokud poměrně hodně velký semeník dozraje, podélně se rozpadne, lépe řečeno doslova roztřepí a vysypou se semena u tohoto druhu ve zvláštních papírových obalech. Díky tomu, že obaly zabírají v semeníku dost místa, semen není takové množství, jako u druhů se semeny bez obalů. Pokud jste se stejně jako já bláznivě rozhodli rod zkompletovat, doporučuji semeníky po dozrání okamžitě sbírat nebo odstraňovat, jinak se vám semena budou chaoticky rozsypávat k okolním kytkám a protože dobře klíčí a semenáčky dobře přirůstají, do příští sezóny máte v květináčkách slušný zmatek a těžko rozpoznáte původní rostliny od nového potomstva. Budete – li sebraná semena vysévat záměrně, raději papírové obaly vymněte mezi prsty a vysévejte jen holá drobná nahnědlá semena (při dostatečném citu pevným semínkům nijak neublížíte). Nové rostlinky klíčí s rekordní rychlostí, většinou do 24 hodin. Když vyklíčí většina semen, je dobré podle naší zkušenosti klíčence zasypat jemným nespékavým pískem, vyhnete se tak řasám a plísním, které by mohly drobné potomstvo rychle zdecimovat. Stejně tak mohou negativně zapracovat i larvy smutnic, ale jistě už sami víte, že je to riziko povolání, tedy přesněji řečeno vysévání. Když si semena produkujete sami, nějaký ten „užraný“ semenáček vás nemůže rozhodit, vždy jich zbyde dost k reprodukci mateční rostliny; pokud složitě nakoupíte vzácná semínka od prodejců a třesete se o každou vyklíčenou rostlinku, je prozřetelné po zjištění přítomnosti nezvaných hostů (larev) semenáčky rychle přepikýrovat do sterilního substrátu, a při zálivce přihnojovat. Do jemné pemzy či do písku s perlitem smutnice vajíčka určitě nenaklade, takže máte zaručené na nějaký čas klidné spaní. Takže hodně štěstí a ať vám anacampserosy rostou a dělají radost stejně jako mně. Někdy v budoucnu bych vám ještě ukázala další formy tohoto druhu a vězte, že to nebudou žádné ošklivky!   R.

Summary:

Description and experiences with growing and reproduction of south african plant Anacampceros marlothii of family Portulacaceae.

Fotografie 2:

1. Květy (Flowers)

2. Semeník a semena (Ovary and seeds)

3.- 4. Poupata (Buds)