ZEL(e)NÉ LISTY

Anacampseros lanceolata (Haw.) Sweet (1826)

Fotografie 1:

1. Anacampseros lanceolata

2. Podélně rozpadavý suchý plod

3. Semena: vlevo bez papírového obalu

.................................................................

Můžeš s tím nesouhlasit, můžeš proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeš dělat... Omlouvám se autorovi této slavné filmové hlášky, že ji zneužiji pro mou odpověď na reakci Jirky na mé oznámení, že jsem opět nakoupila slevové kupóny na další fotoknížku. Tentokrát to bude knížka o něco menšího formátu z jednoduchého důvodu. Spoustu rostlin, které tam chci předvádět, už fyzicky nemám, zůstaly jen fotografie, nevhodné na velkoformátové zvětšení. Přesto si myslím, že rostliny rodů Anacampseros, Avonia a Grahamia si za ta povedená i nepovedená léta pěstování zaslouží zvěčnit na papíru, i když to bude jen pro mne a možná 1 – 2 další případné zájemce.

Podnětů k tomuto rozhodnutí bylo víc. Prvním byly klíčící přesevy semen z našich rostlin, dále zjištění, jak málo rostlin rodu Anacampseros mi po loňské sezóně díky mému nezájmu zůstalo, blížící se přednáška na toto téma od německého odborníka na pražském sympóziu a v neposlední řadě i objevující se novinky z afrického kontinentu.

Pro dnešek jsem si však vybrala jeden z nejobyčejnějších druhů, anakampseros z podskupiny s lysými listy – A. lanceolata. Není to proto, že by zrovna kvetl, to si všechny rostliny nechávají až na pozdní jaro, léto a časný podzim. Napadlo mě to, když jsem včera prohlížela rostliny, abych překontrolovala, v jaké jsou kondici. Mimochodem, nic moc, ale zrovna A. lanceolata vypadá spokojeně.

Podívejme se na to, co jsem o tomto druhu z Namaqualandu vyčetla z Rowleyho monografie. Normálně bych vás tím nezatěžovala, ale je to důležité pro určování druhu, kterému se podobají některé další (hlavně A. rufescens a méně už A. telephiastrum). Kořeny jsou tenké, rozptýlené, stonky dorůstají asi 8 cm, pochopitelně na polici hluboko v pokoji se protáhnou určitě víc. Papilózní listy jsou zakulacené u báze a zploštělé u konce, na délku mohou mít až 4 cm, na šířku až 2 cm. Na vrcholu mají krátkou špičku a jejich celkový kopinatý tvar dal jméno celému druhu (lanceolata znamená kopinatý). V paždí listů se objevují štětiny a pokroucené chlupy – vlasy do 5 cm délky. Délka vlasů rozhoduje o zařazení do dvou poddruhů: ssp. lanceolata má vlasy kratší než listy, ssp. nebrownii je má delší. Hladká květní lodyha až do 25 cm na délku (u A. telephiastrum to je do 15 cm a u A. rufescens jen do 10 cm) nese 2 – 3 palisty a nahoře květ o průměru do 3 cm. Podlouhlé petaly tmavě růžové či výjimečně i bílé barvy jsou na konci zašpičatělé. Svým tvarem se odlišují od květů hodně podobného A. rufescens (viz foto). Další odlišností jsou semena, přestože jsou také papírovém obalu (ten doporučuji před výsevem v dlani vymnout) , jsou větší, než u obou podobných druhů.

Celkově se dá říct, že od A. rufescens dnešní A. lanceolata odlišuje jiný tvar petal a taky listů i s jejich volnějším uspořádáním a od A. telephiastrum se odlišuje delšími rosetami a zašpičatělými petalami. Z toho vidíte, že se tyto podobné druhy těžko rozlišují v bezkvětém stavu na stanovištích i ve sbírkách. Zbývá dodat, že A. lanceolata můžete pěstovat i pod synonymy A. affinis, A. angustifolia či A. trigona.

Pokud odhadujete, že vás teď čeká častější nahlížení do nahoře uvedených tří rodů, hádáte správně. Snad to přežijete, méně oblíbené anakampserosy a grahamie doplní i atraktivnější avonie. Už se těším na letošní objednávku semen ze zahraniční pěstírny, opět jsem neodolala a zahřešila několika africkými druhy z čeledi Portulacaceae. Cynik by dodal, že budu mít alespoň co hubit . R.

Fotografie 2:

1. Anacampseros lanceolata, Pakhuis Pass, RSA s netradičně úzkými listy

2. Květ A. lanceolata

3. Květ A. rufescens