ZEL(e)NÉ LISTY

Aloiniopsis schooneesii L.Bolus

Fotografie 1:

1. Detail listů (Detail of leaves)

2. Báze rostliny (Base of plant)

..............................................

O této moc zajímavé miniatuře jsem vlastně chtěla napsat už vloni, kdy tato rostlinka vykvetla pár měsíců poté, co jsme ji dostali od šikovného pěstitele mesemb (nejen) - Fandy Veselého. Už dávno jsem věděla, že rostliny rodu Aloinopsis, na rozdíl od podobných kolegů z rodu Titanopsis, rostou spíš v zimě, i když já bych to tak striktně neviděla. Šest rostlin tří druhů, které jsme si tehdy od Fandy přivezli, byly první aloinopsisy v mém životě, asi tedy chápete, že se mi zpočátku mírně třásla ruka při každé zálivce. Ale od toho jsou tu chytré knížky, aby se v nich začínající pěstitel něco dočetl a dopředu alespoň trochu dověděl, jak s novými rostlinami nakládat.

Sluší se asi povědět si něco obecného o tomto rodu - nováčku na stránkách ZL.Název rodu vznikl díky podobnosti některých druhů rodu s miniaturními rostlinami rodu Aloe. Rostlinky rostou v miniaturních růžicích střednězelených sukulentních listů s tmavšími tečkami, ze kterých v době květu, což jsou africké zimní měsíce červenec až září, vykouknou žluté, oranžové či růžové květy rozměrů, přizpůsobených miniaturní velikosti samotných rostlinek. Okvětní lístky, často s tmavším středovým proužkem, jsou rozložené do 2- 3 vrstev. Plodem je tobolka s 6- 14 komůrkami, hnědavá semena vejcovitého tvaru jsou docela drobná. Aloinopsisy patří mezi typické rostliny čeledi Aizoaceae Velkého a Malého Karoo (Jihoafrická republika). A.schooneesii konkrétně dostal své jméno podle D.Schooneese, který tyhle rostlinky sbíral v v okolí města Steytlerville.

V současnosti jsem si všimla, že A.schooneesii po roce opět tlačí květ, už tedy nemá smysl článek o něm odkládat. Loňský květ sice nebyl nějakým velkolepým zážitkem, ale člověk nemá být megaloman a má se spokojit i s méně okázalou, takřka až komorní krásou. Nakonec alespoň takto o sobě dává vědět rostlinka s nenápadnými zakrslými listy bez výraznějších výrůstků a bradaviček, tak typických pro další aloinopsisy a jejich příbuzné titanopsisy. Listy druhu A.schooneesii totiž vyrůstají ze značně hlízovitého kořene a jak dobře víme i z jiných rodů a čeledí, nad ztloustlým kořenem už samotné listy zas až tak důležité nejsou.

Pokud po mně budete chtít nějaké rady ohledně pěstování, nebudu si hrát na mistra světa. Zalévám tak nějak polopaticky, intuitivně, v létě daleko méně, než u dalších mesemb (ale nenechávám kytky úplně nasucho), na jaře a na podzim mírně, ale pravidelně, v zimě jen tak, aby rostlinky nezůstávaly dlouho v přemokřeném substrátu. Pochopitelně to chce dobře propustný substrát a dostatek slunečního záření, nejlépe ve skleníku, aby se listové růžice nedeformovaly nedostatkem horního světla. Je možné, že jsem prvním rokem všechny rostlinky udržela se štěstím, takže by vám více rad ohledně pěstování tohoto rodu určitě dali zkušenější pěstitelé, než jsem já. Jedno ale vím, rodu Aloinopsis se už určitě nebudu vyhýbat tak, jako v dobách svého okýnkaření a tyhle drobné rostlinky budou dělat dobrou společnost rostlinám rodu Titanopsis, které jsou v naší sbírce již podstatně déle. R. 

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Aloinopsis schooneesii from family Aizoaceae.

Fotografie 2:

1. Aloinopsis schooneesii

2. Nový a starý květ  (New and old flowers)

3. Květ (Flower)