ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe varimaculata T.A.McCoy 2016

Abych se čtenářům ZL úplně nezprotivil se samými cibulemi, zabrousím pro změnu do aloí. Vzhledem ke stále ještě probíhající zimě by to měla být nějaká aktuálně kvetoucí, pár jich ve skleníku máme a pro dnešek ten výběr padnul na jednu pohlednou záležitost z exotické Angoly.

Ke mně do sbírky se dostala už někdy kolem let 2012-13, kdy jsme ji objevili u Pavla Heřtuse v Sibřině pod stolem se jmenovkou Aloe sp. Angola. Byl to nízký rozvětvený keřík se zajímavými zubatými listy a docela nezvyklou barvou epidermis. Udělal jsem na Pavla „psí oči“ a dostal pár větviček na zakořenění. Po čase jsme tutéž alojku našli i ve sbírce Jardy Hušnera.

Bezejmenná aloe se u mě adaptovala, rozkošatěla a začala pravidelně, vždy na zimu, kvést. Je evidentně samosprašná, takže naše opylovací pokusy přinesly výsledky a začalo se vysévat. V ten okamžik začalo být více lákavé pokusit se dohledat nějaké jméno, aby ty semenáčky nebyly „no name“. Proběhly i nějaké konzultace s hlavním českým specialistou na aloe (RSTR) a výsledkem bylo, že jsme se moc neshodli. Bylo jasné, že jde o druh z příbuzných a vzhledově hodně podobných aloí z Angoly z okruhu Aloe palmiformis Baker. Protože však tento taxon také pěstuji a připadnul mi dost odlišný, byl jsem si jist, že to bude jiný druh. Další možnosti byly A. catengiana Reynolds, A. vallaris L.C.Leach, A. gossweileri Reynolds nebo A. scorpioides L.C.Leach. Mně to nejvíc vycházelo na tu A. vallaris a tak jsme naše semenáčky označili tímto jménem.

Uběhla nějaká doba a přinesla nám informaci o popisu nového druhu z jižní Angoly odborníkem McCoyem a novém jméně Aloe varimaculata. Inu byla to evidentně ona tajemná a pátrání pro správném jméně tím bylo u konce.

Text popisu uvádí, že tento taxon (29. druh aloe v Angole) roste v jihozápadní části Angoly, v tzv. angolské vysočině v místě průsmyků Humpata Vlei a Leba Pass. Podle té první lokality má dokonce i místní jméno „Humpata aloe“. Na lokalitách i v kultuře existuje v tečkované i beztečkové formě, ta naše je (naštěstí) ta pohlednější tečkovaná. Koneckonců tato puntíková proměnlivost je zakotvena i v druhovém jméně: „varimaculata“ = proměnlivé tečkování.

Nejpohlednější je A. varimaculata na podzim, kdy se povrch jejich listů začne vybarvovat z letní světle zelené do zimních tmavších, někdy až fialových tónů. A pak pochopitelně početná květenství s delším trváním (asi vzhledem k nižším teplotám ve skleníku). Množení tohoto druhu je snadné, lze jej úspěšně řízkovat i vysévat. Samotné pěstování tohoto druhu nemá žádné úskalí, vyhovuje mu hodně propustný substrát a co nejslunečnější stanoviště, klidně i letnění.

J.