ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe vandermerwei Reynolds

Fotografie 1:

1. Aloe vandermerwei

2. Detail listů

.......................................

Dnešní alojka to neměla a asi ani nebude mít se svým jménem a zařazením lehké.Tak už to někdy bývá, ono sešněrovat tím „správným“ pojmenováním rozmanitost živé přírody není snadné a někdy ani možné. Druhové jméno vandermerwei je odvozeno od jejího nálezce Dr. F.Z. Van der Merwe (školní ispektor v JAR, 1894-1968) , který ji sbíral kolem roku 1936. Pak byla neplatně popsána jako Aloe recurvifolia a teprve až v roce 1950 byla Reynoldsem popsána platně jako A. vandermerwei. Poslední monografie o aloích ji sice natvrdo přiřadila jako synonymum ke druhu A. zebrina, ale nemalá část aloe-logů jí status samostatného taxonu stále dopřává.

Teď ještě odskočím – druhové jméno vandermerwei lze objevit i u dalších sukulentů (Euphorbia, Cephalophyllum) i u několika cibulovin (kromě Eucomis také Gladiolus a Ferraria). Jinak v jižní Africe je toto původně holandské jméno celkem dost rozšířené a i dnes jsou mezi současnými jihoafrickými botaniky jeho další nositelé.

Pokud se nemohou ani dnešní taxonomičtí profesionálové dohodnout, my laičtí pěstitelé sukulentů si můžeme pouze myslet své (a ani neznačovat). Jasné je, že Aloe zebrina je velkodruh, zahrnující velký areál výskytu (a tím spoustu synonym) ale hlavně několik odlišných forem, přecházejících až do (možná) samostatných druhů. Je to okruh těchto druhů-nedruhů: A. amophila, A. transvaalensis, A. komatiensis, A. lettyae, A. vandermerwei a nově také A. braamvynwykii. Odchylky od nominálního druhu A. zebrina jsou větší i menší, v případě A. vandermerwei ale poměrně hodně zřetelné. Pro zájemce s hlubším zájmem o tento okruh jihoafrických makulátních aloí mohu doporučit kvalitní článek v ročence Bradleya 30/2012, který je dostupný i na internetu.

Dnešní druh – Aloe vandermerwei roste na okraji areálu Aloe zebrina a to sice na východě JAR, v oblasti Kruger National Park. Zcela viditelně má odlišný tvar listů, většina forem zebriny jsou širokolisté, kdežto „vandermerwejka“ je vyložené úzkolistá (šířka 3,5cm při délce až 50-60cm). Velmi silně odnožuje do trsů, v mládi roste ve dvou protistojných řadách, pak se klasicky rozevře do spirálového tvaru. Je spíše nízká, drží si původní vlastnost zebrin – odesychání listů od konců a zakrucování těchto suchotin. Květenství je větvené a také spíše nižší. Původní biotop je suchá, travnatá step s různou mírou srážek. Proto na fotkách z přírody lze vidět rostliny zelené, napité a rozprostraněné i suché chuchvalce sevřených trsů s barvami spíše do červena. V naší sbírce to tenhle druh nemá lehké, je trochu (nebo spíše hodně) trápený suchem, přesto nepůsobí zoufale a nakonec nám nyní poprvé kvete.

Jedním z důvodů, proč můj dnešní los padl na tuto rostlinu, je fakt, že jsme ji dostali od „strýčka Coka“, jako jeden z dárků při jeho návštěvě u nás. Zastavoval se v Plzni většinou při návratu ze Zavírání sezóny, bohužel už svoje cestování omezil a tak ho zřejmě u nás ve sbírce už asi neuvidíme. Nezbývá než to obrátit a jet za ním. Máme nyní nabídku jednoho místa na belgicko-holandsko-německý výlet začátkem dubna (abych to nezakřiknul) a vedeme spor, kdo z nás nakonec pojede. I kdybychom ke Cokovi Grootscholtenovi nejeli ani pro jednu kytku, za ním jako člověkem jet prostě musíme! J.

Fotografie 2:

1. Květenství A. vandermerwei

2. Květ