ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe tenuior Haworth aneb taková normální kapská plotovka

Fotografie 1 - Aloe tenuior klasického habitu

.............................................................................................

Protentokrát si odpustím ty svoje všelijaké aktuální úvody (o politice, o počasí, o našich starostech či radostech, aktivitách či lenostech) a půjdu , jak se dříve vzdělaně říkávalo „in medias res“, čili k jádru věci. Jádrem mého dnešního článku je další kapská alojka, nepříliš často pěstovaná avšak celkem zajímavá (jen ji vyloupnout!). Aloe tenuior je v překladu z latiny „aloe štíhlá“ (což platí) a je také nositelkou místního anglického jména Fence aloe, což zase znamená „plotová aloe“. Trošku fantazijně dovozuji, že s její pomocí místní afričtí zahrádkáři budují tzv. zelené plůtky z této aloe, jako obdobu například u nás oblíbených tújí. Rozdíl bude asi ve vzrůstnosti takového sukulentního plotu a v jeho schopnosti pohledně kvést.

Aloe tenuior je méně až středně vysoká aloe (do 80-90cm výšky bez květu), která má sklon k mnohovětvenému růstu. Tím se trsíky pěkně zahušťují propletenými větvemi, nad kterými se v době květu klenou četná květenství, nesoucí bohaté hrozny světle žlutých květů. Je to prý jedna z nejochotněji kvetoucích aloí (nevím-nevím, u mě ještě žádná „tenuiorka“ nezakvetla). Dalším praktickým využitím listů této aloe je domorodé vyhánění tasemnic a podobných parazitů z lidského zažívacího ústrojí.

Vzhled dnešní aloe je tedy zhruba popsaný, listové růžice jsou v podstatě jen na koncích větví, listy mají zeleno- šedou (na slunci v podstatě hlavně šedou) barvu a na okrajích malé bílé zoubky. Poměrně nedávno (2007) byla popsaná Ernstem van Jaarsveldem jediná nyní platná varieta A.tenuior var. viridifolia (menšího vzrůstu a čistě zelených listů) z oblasti národního parku Addo Elephant Park ve východním Kapsku. Jinak je tato aloe považována za poměrně hodně variabilní v jejím areálu výskytu, jímž je pobřežní východní Kapsko, Kwazulu Natal a Mpumalanga. Patří do skupiny podobně vypadajích, víceméně popínavých a u nás méně pěstovaných aloí – A.gracilis, A. striatula, A. decumbens, A. juddii a A. commixta.

Ve své domovině roste v suchých travnatých společenstvích a z toho trochu plyne její odolnost vůči sezónnímu suchu. Na to má tato aloe svoji originální strategii – kromě dužnatého stonku a úsporně nedužnatých listů je srdíčkem kytky jakýsi kaudexní útvar, vzniklý na rozhraní kořenů a stonků. Ten jsem objevil loni při přesazování a pokusil se ho více vystavit svému oku. Zároveň jsem jednu rosltinu podrobil poněkud drastickému řezu, který však přinesl své ovoce. Přišel jsem sice u této konkrétní rostliny o možnost jejího brzkého nakvetení, získal jsem však za to nový vzhled pravé sukulentní bonsaje. Listy se radikálně zmenšily, množství nových větví vzrostlo a vlastní kaudex se pohledně vyklenul.

Co dodat – například kde podobné alojky získat? Dnes dopoledne jsem procházel aktuální nabídku rostlin Sekce pěstitelů sukulentů a nalezl jsem tam sukulenty všeliké, od obyčejnějších až po vzácné. I mezi alojkami bych si tam pěkně smslnul (kdybych je měl kam dávat), podobný habitus jako Aloe tenuior by šlo najít například i u Aloe ciliaris. Moje „plotovka“ ale pochází z asi pětiletého výsevu semen z Mesagarden (odpůrci výsevů nechť si klidně odplivnou, vypěstovat tento druh lze snadno i řízkováním). I nyní se již kocháme prvními klíčenci letošní semínkové nabídky této americké firmy, která dokáže ulahodit většině sukulentářů různě po světě. Nyní ještě čekáme na asi poslední várku semen pro naše letošní výsevové tsunami z Portugalska od legendárního J.L. , kde by také měla být jedna aloová specialitka z Jemenu, ale to už bude zase jiný příběh pro jiný článek…… J.

Fotografie 2 - Aloe tenuior po přesazení a po radikálním řezu