ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe pratensis Baker

Fotografie 1:

1. Aloe pratensis

2. Listy A. pratensis (The leaves of A. pratensis)

...............................................................................................

Připadám si v posledních týdnech a v podstatě i měsících jako v pohádce – „a sázeli a sázeli a pokud neumřeli, sázejí tam dodnes…“. Prostě se nevyplácí nastřádat si hodně kytek, pak na ně nějakou dobu nemít čas a pak nevydržet se dívat na to jak chřadnou a chřadnou. Dnes už se nesměji kolegům, kteří míchají substrát k přesazování ve stavební míchačce. Ale to jen na okraj, v rámci aktuálnosti našeho sukulentního deníku.

Přece jen nám přišlo jakés-takés léto a to znamená, že adepti na článek se tlačí ve frontě. Dlouho nebyla aloe, tak dnes o jedné, které se povedlo nakvést až napotřetí. Někdy mají aloe docela problém dotáhnout své květenství do úspěšných konců. Přijde nějaký impuls, který této kytce řekne – nekveť! - a aloe to zabalí a na rok si dá klid. Někdy to nevadí, někdy to zamrzí. Aloe pratensis mi to udělala dva roky po sobě, letos asi jako poděkování za přesazení a „obdělání“ to zvládla přímo excelentně. Dokvétá právě v těchto dnech a velmi dobrá zpráva je, že je evidentně bezproblémově samosprašná, neb s malým přičiněním tvoří semeníky jeden za druhým (v blízkosti jiná kvetoucí aloe není).

Tuto aloi moc často v českých sbírkách nevídám, ona prý není úplně snadná na pěstování, zdá se mi, že velmi málo odnožuje a zřejmě ani semen se moc nenabízí. Snad to tedy od teď bude lepší. A. pratensis je velmi ozdobná, kdybych ji měl připodobnit nějaké další, tak bych si vybral A. humilis a řekl bych – je to taková přerostlejší „humiliska“ se širšími listy, rozevřenější růžicí a víc vyzubenými listy. Nakonec i to květenství je trochu „humilisce“ podobné. Právě květenství je jeden z významných poznávacích znaků tohoto druhu – stonek je nevětvený a jsou na něm výrazné papírové listeny. Druhým typickým znakem jsou zuby a ostny na listech – nejsou vůbec na horní straně, pouze na okrajích (docela velké a ostré) a hlavně na spodní straně listů, kde vyrůstají  z takových bílých výstupků.

A. pratensis pochází z Jihoafrické republiky, východního Kapska, Kwazulu-Natalu až Lesotha (od Grahamstownu po Drakensberg). Vyskytuje se tam od lokalit na úrovni mořské hladiny až po horská stanoviště s 2000 m.n.m. Její jméno je „luční, na louce rostoucí“, literatura však hovoří o růstu na exponovaných skalních podložích, ve škvírách a rozsedlinách. Může to být ale už ale výsledek civilizačního tlaku, kdy byla z oněch luk vytlačena. Některé fotky z internetu ukazují travnaté lokality, většina jich ale je již vysokohorských. Semenáčky rostlou dlouho soliterně, teprve v pozdějším věku pomalu odnožují do malých trsů. A. pratensis zůstává ale v zásadě bezstonková, nízká, mnoholistová. Dospělé růžice mají kolem 20cm v průměru, listy jsou 5x15cm, květenství dosahuje až 50cm.

Podle mé zkušenosti je nejspokojenější v létě ve volném ustájení pod přístřeškem, kdy dopoledne dostává nefiltrované sluníčko a pak si od něj odpoledne odpočine. Zvýrazní se pak i kresba otlaků zubů na ojínění listů. Nepotřebuje velký květináč (asi pozůstatek těch skalních štěrbin) a zálivka by měla být hodně nárazová, s velkými přestávkami. Pokud bude více materiálu, čili budoucích semenáčků, stálo by za to vyzkoušet i bytovou, parapetovou kulturu, ale mám dopředu obavu z toho, že jí ten volný, pohybující se vzduch bude velmi chybět. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe pratensis.

Fotografie 2:

1. Květenství A. pratensis (The inflorescence of A. pratensis)

2. Květy a plody A. pratensis (The flowers and the fruits of A. pratensis)