ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe micracantha   Haworth

Fotografie 1:

1. Aloe micracantha

2. Mladé květenství (Young inflorescence)

................................................................

Dokud jsem pěstoval sukulenty a jiné kytky na oknech bytu a v práci, musel jsem volit především rostliny malé a nevzrůstné, případně se přerostlíků zbavovat. I později, ve svém prvním foliáčku a pak i ve skleníku jsem se pořád raději držel zpátky s velikostí svých oblíbenců. Ale když jsem pak viděl v jiných sbírkách ty krásné velké sukulentní kusance a solitery, také jsem se začal opovažovat. A tak se ve skleníku u domu začaly vedle květináčků „čtyřek, pětek a šestek“ objevovat i „desítky až dvacítky“ a zatím je rekordmanem květináč s jihoafrickým cykasem o průměru 35cm. Proto jsem nijak nezaváhal, když jsem měl možnost získat z jedné věhlasné německé pěstírny jednu z největších trávovitých aloí, Aloe micracantha. Dodnes ji mám v původním květináči (11cm), a jen co letos dokvete, půjde do většího. Také jsem si myslel, že všechny trávovité aloe jsou subtilní osoby a malých rozměrů, ale tato má až půlmetrové listy. Až poté, co jsem si o ní něco přečetl, pochopil jsem proč zrovna takhle narostla.

A. micracantha, neboli „jemně trnitá“,  roste na jihu východního Kapska, od Uniondale po Grahamstown. Jako jedinná aloe patřící mezi trávovité, čili úzkolisté aloe roste jako součást fynbosu, unikátního kapského vegetačního ekosystému. Nejsem odborník na fynbos, ale je to poměrně dost hustě zarostlá křovinatá krajina s velkým zastoupením vřesovců a rostlin z čeledí Iridaceae a Proteaceae (nejenom). Tato oblast není zrovna příliš  suchá a je tedy překvapivé, že zde jsou poměrně časté přirozené požáry. Všem těmto specifickým podmínkám se uměla tato aloe přizpůsobit. Její listy rostou vztyčené v úzké, vysoké rozetě a její vzhled je, odmyslíme-li si pro aloe časté tečkování, vzdáleně podobný malému dasylirionu. I ona jemná „zoubkatost“ okrajů úsporně sevřených a nepříliš sukulentních listů je těmto kytkám z druhé strany zeměkoule podobná. Jenom netvoří kmínek, spíš pevně sevřenou úzkou bázi, ve které asi bez problému přečkává i ony rychle se přeženuvší požáry.

Další zajímavou informací, kterou jsem vyčetl a zatím neověřil, je to, že má velmi dlouhé a tlusté kořeny, protože roste v kamenité a spíš písčité půdě. To má činit problémy při přesazování v kultuře, nebo kdysi při odebírání z přírody, což už se naštěstí nesmí. Patří mezi vzácnější rostliny jak v přírodě, tak v kultuře, velmi vzácně odnožuje a rozmnožuje se výhradně semeny. Tím, že pochází z fynbosu, může být problém i se samotným výsevem, pro úspěšné vyklíčení se prý semena „fynbosových“ kytek musí udit, neboli nakuřovat. Tím se odbourají blokační látky, bránící startu klíčení.

A.micracantha mi kvete potřetí, je to pro mě hezký střapec až 4cm dlouhých květů na na nevětveném stonku. Barvy jsou jemné,  nejvíce mi připomínají lososovou se zelenými tóny na koncích lístků. V našich podmínkách kvete na konci léta, zatím jsou pokusy o opylení neúspěšné.

Je to aloe s výrazně letním režimem, v zimě ji v podstatě nezalévám a dobře snáší i nízké teploty kolem 10°C. Mám ji v hodně propustném, pemzovém substrátu a po přesazení se jí příští rok chystám letnit pod naším přístřeškem.    J.

Summary:

Description and experiences with growing of south- African Aloe micracantha from family Aloaceae.

Fotografie 2:

1. Detail listu (Detail of leaf)

2.- 3. Květenství (Inflorescence)