ZEL(e)NÉ LISTY

                             Aloe longistyla   Baker

Když zimní sluníčko přece jen vzácně, leč o to víc potřebně zasvítí do lánů našich kytek, začnou se dít věci. Otevírají se květy jeden po druhém a hned je ve skleníku veseleji. I když člověk tuší, že barvy kvítků by asi při optimálnějším oslunění zářily sytějšími odstíny, stejně musí jásat i nad těmi bledšími variantami a kochá se třeba víc architekturou květenství a provedením samotných květů.

To je případ i další z řady aloe, kterou vás dnes počastuji. Je to aspoň podle mne taková aloe ze „druhé řady“. Špičatými ozdobami na listech připomíná například slavnou Aloe melanacantha (v obou varietách) ale celkovým vzhledem se podobá Ale humilis. Nejpodstatnější originalitu ale Aloe longistyla prokáže v okamžiku, kdy vykvete. Už několik let jsem se pokoušel o pěstování této bodlinaté aloe s neslavnými výsledky. Teprve až loni se podařilo zakoupit silnou a zdravou rostlinu a kombinace substrátu na bázi pemzy spolu s tvrdším a chladnějším pěstováním mě poprvé dovedla ke zdárnému vykvetení právě v těchto dnech na konci ledna.

Opět nejlepším popisem vzhledu rostliny je její dobrá fotka, ale jen stručně – je skutečně nejvíce podobná pěstovanější A. humilis, jen je trochu robustnější, má širší a plošší listy a její „otrnění“ je hrubší. Listy mohou u dospělé kytky dorůstat až 15cm délky a přes 2cm šířky u báze. Vzhled kytky je hustá růžice až 20listů, rostlina je bezkmenná a v podstatě velmi málo obráží do trsů, spíše je dlouho soliterní. Zoubky na obou stranách listů jsou bílé s růžovým nádechem a mohou dorůstat až 4mm délky.

Skutečným povedeným přírodním výtvorem se stává A.longistyla v období květu, kdy ze středu kompaktní růžice vyrazí robustní květní pupen na velmi silném (1cm) květním stvolu. Z tohoto robustního útvaru se poměrně nízko, kolem 15-20cm, začnou postupně odspodu otevírat velmi elegantně uspořádané květy v hojném počtu. Jsou kolem 4-5cm dlouhé, člunkovitě prohnuté směrem nahoru s velmi výrazně vysunutými oběma pohlavními orgány (odtud i jméno longistyla = s dlouhou čnělkou). Barevně lze na květu najít od žluté přes zelenou po červenavou, s tím že té červené by bylo na sluníčku určitě víc než v mém letošním případě (celkově je to meruňková J – pozn.R.).

V přírodě se tato aloe vyskytuje ve velkém areálu Kapska, v oblasti Velkého i Malého Karoo, odtud se jí anglicky říká „Karoo Aloe“, v nadmořské výšce 500-1500m n m ( ve stejné oblasti roste i drobnější A.humilis, která ale kvete obvyklejšími svěšenými protáhlými zvonečky). Domnívám se, že A.longistyla je zvyklá růst ve tvrdých podmínkách, literatura hovoří i o mrazuvzdornosti do –7°C.

I mé zkušenosti s pěstováním směřují do tvrdého stylu, hodně propustný substrát, nárazová zálivka, opět stanoviště s pohybem vzduchu a skutečně chladnější a sušší režim v zimě. U předcházejících rostlin jsem měl potíže s uhníváním kořenů. Protože se díky nizozemským pěstírnám dostává tato aloe i do našich prodejen za rozumný peníz (a nejsou vzácností ani semena od tuzemských distributorů), chtěl bych tuto vzhlednou a nízkou aloi doporučit k nákupu i pěstování .   J.

Fotografie:

1. Aloe longistyla

2. Zuby na listech

3. Mladé květenství

4. První otevřené květy

5. Detail květu

6. Semenáček